Joalis > Bylinky > Bylinky a koření: Křen /evropský ženšen
Bambi klub

Bylinky a koření: Křen /evropský ženšen

Pojďme se s tímto zázrakem přírody seznámit o něco blíže.
Původ křene
Křen pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Do střední Evropy se dostal společně se Slovany v době stěhování národů. V naší zemi se ujal velice rychle, jeho jakost byla tak dobrá, že svého času jsme byli dokonce označováni jako světová velmoc. S křenem se dnes můžeme setkat na většině venkovských zahrádek, nejvíce se mu daří v Polabí, na Kutnohorsku a Čáslavsku.

Pěstování křene
Křen se pěstuje dvěma způsoby. Tradiční, kdy roste jako trvalka na jednom pozemku a každý rok se odryje část kořenů, poskytuje produkt proměnné kvality. Často bývá dřevnatý nebo tenký jako tužka. Druhým způsobem je množení vegetativních řízků z postranních kořenů asi 1 cm silných a 25 cm dlouhých, které se vysazují do řádků na vzdálenost asi 60 cm šikmo tak, aby spodní konec sazenice byl zhruba15 cm pod povrchem půdy. Kořeny se sklízí druhým až třetím rokem na podzim nebo na jaře, vyryjí se rýčem, opatrně očistí, aby se neotloukly, a poté se skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.



Využití v kuchyni
Ke kořenění používáme čerstvý, jemně nastrouhaný kořen. Velmi oblíbená je hustá studená omáčka, připravená z nastrouhaného křenu, soli a octa, s přísadou nastrouhaných jablek a cukru. Stejně tak vynikající je teplá omáčka, s přílohou hovězího nebo uzeného. Křen se používá jako příloha k vařenému masu, spolu s brusinkami a smetanou také ke zvěřině. Samotný nastrouhaný se výborně hodí k teplým uzeninám a vepřovému masu, ovaru. Pochoutkou je také křen smíchaný se šlehačkou a strouhanými ořechy jako příloha k vařené teplé či studené šunce. Používá se rovněž k přípravě křenové hořčice.



Využití v lékařství
Křen obsahuje vitamín C, jehož obsah je dvakrát vyšší než u citronů. Jako léčivá rostlina se v lidovém léčitelství používá dodnes. V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Křen působí preventivně proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobenými viry, houbami a prvoky. O fytoncidním účinku křenu se můžeme přesvědčit při nakládání červené řepy, k níž přikládáme plátky křenu nebo ustrouhaných jablek s křenem, v tomto složení pak nepodléhají plesnivění. V minulosti se křen používal také zevně. Přikládal se na omrzliny a klouby postižené revmatizmem. Ještě v nedávné době se běžně používaly křenové placky, které se zabalené přikládaly na postižené místo, jež se během krátké doby silně prokrvilo, a revmatické bolesti pak polevily.

Křen v magii
Křen má i magické účinky. Podle lidových pověr nastrouhaný křen (který musel být vykopán o půlnoci za úplňku) se rozházel kolem stavení či kolem stájí, kde spala zvířata, a takto rozházený ho nemohlo nic zlého překročit. Hodně se využíval také jako ochrana proti zlým duchům lesa i zlým lidem. Za dob křesťanství sloužil křen především jako ochrana před ďáblem. Hojně jej (dodnes) používají také exorcisté při vymítacích rituálech.
Staří Řekové věřili, že křen bystří rozum.



redakčně zpracováno, foto: samphotostock.cz

Příště: kurkuma