Krásně voní, křupe, skvěle chutná a dalo by se říct, že se jedná o národní pokrm.
Kdo z vás nemá jednou za čas chuť zakousnout se do pořádně propečeného kusu pečiva. Ucítit to počáteční křupnutí a následnou vláčnost na jazyku. Kdo by odolal? Chuti šáhnout po kousku čerstvého, voňavého chleba potom nelze uniknout. Připadá vám, že bez pečiva nemůžete žít? Možná nebudete daleko od pravdy. Na pšenici opravdu může vzniknout závislost.
Chléb se solí. Národní tradice, kterou se vítali hosté. My už bohužel neznáme pšenici tak, jak ji znali naši předci. To, co si teď kupujeme, je jen její slabá náhražka, geneticky pozměněná tak, aby za co nejnižší náklady vydělávala svým prodejem co nejvyšší částky. Tahle obilovina je nutričně ochuzená a navíc zvedá krevní cukr ještě více než běžný stolní cukr. Navíc podle nejnovějších studií si lze na ní vypěstovat podobnou závislost jako třeba na drogách. Účinky této plodiny na mozek a nervovou soustavu mohou být přímo zničující. Nevěříte?
Život bez pšenice
O škodlivosti pšenice detailně pojednává řada knih. Napříkůad ta s názvem Život bez pšenice od kardiologa Williama Davise. Ten si díky svým mnohaletým výzkumům všiml, že po celkovém odstranění pšenice z jídelníčku dosáhneme nejenom úbytku váhy, ale zmizí i celá řada psychických a zažívacích problémů. Podle něj může dokonce tato plodina za obezitu v Americe. Další zdravotní komplikace, které jí dává za vinu, jsou cukrovka, imunologické problémy, srdeční choroby a neurologické poruchy jako je celiakie, revmatická artritida a demence. A znáte ten pocit, když si dáte dokonale křupavou, propečenou koblihu a za chvíli se vám zdá, že v žaludku máte jen „velké nic“? I za tyto stavy může již zmiňovaná pšenice. Autor dokonce uvádí, že: „Víte, že po snědení dvou krajíčku pšeničného chleba vám stoupne krevní cukr víc než po dvou polévkových lžících čistého cukru?“.
Není pšenice jako pšenice
Zdá se, že pšenice je plodina, která neměla být nikdy určená ke konzumaci a její objev byl jeden velký omyl, ale to není pravda. Za její nepříznivý vliv na lidské tělo mohou stále více ziskuchtivé firmy, které díky dobře provedené propagandě dokážou, že sníme prakticky cokoliv, co nám naservírují supermarkety. Už to není ta potravina, kterou pěstovali naši předci a pekli z ní chléb nebo-li „boží dar“ (a
co si budeme povídat, mnohdy už ani chutí nestojí za to).
Obilovina jako droga
A v čem je tedy to kouzlo pšenice, na kterém jsme závislí? Podle doktora Davise, když sníme nějaké pečivo ze pšenice, nevědomky konzumujeme i nejdostupnější psychotropní látku na světě. Tato obilovina produkuje tzv. polypeptidy, které mohou proniknout do mozku a navázat se na opiátové receptory. Proto také nemáme nikdy dost. Navíc, pokud jíte nebo budete jíst pšeničné pečivo často, přiberete, nafouknete se jako balón a je docela pravděpodobné, že vám bude často špatně. A přitom stačí jen málo – přestat ji jíst a nahradit ji bezlepkovými variantami. Doktor Davis uvádí úžasné výsledky u pacientů, kteří se dokázali vymanit z její konzumace. Tak proč to nezkusit?