Máte nějaké "své" vánoční tradice? V našem článku vás třeba nějaké zaujmou.
Vánoční tradice a zvyky jsou důležitým prvkem Vánoc na celém světě. Dědí se většinou z generace na generaci a je zajímavé, jak se rodinu od rodiny mírně liší. Některé jsou více starobylé (lití olova, zpívání koled), některé spíše novodobější (Santa Claus). K Vánocům však, ať chceme nebo nechceme, patří všechny.
Vánoční svátky si spojujeme s několika tradičními zvyklostmi, jako je rozsvěcování stromečku, vánoční trhy, skořicová vůně a vanilková chuť trdla, pečených klobás, svařáku a punče. Nic se nevyrovná té sváteční atmosféře, která na nás dýchá z náměstí. Lidé jsou tak nějak hodnější a svět je tak nějak hezčí. Všimli jste si? Tak to vás asi také zasáhlo už kouzlo Vánoc. Navíc máme velké štěstí, že je trávíme zrovna v české zemi, protože věřte nebo nevěřte, ty naše tradiční Vánoce nám závidí celý svět. Přes veškerou snahu zahraničních reklam a filmů jsme se totiž nezbavili puncu originality a příjemného závanu ducha minulých Vánoc. Zkrátka a dobře Ježíška nám nikdo nesebere. České tradice mají ze všeho jen to nejlepší. Jaké z nich znáte a které se u vás doma ujaly?
Zpívání koled
Vánoční koledy jsou neodmyslitelnou součástí Vánoc v každé domácnosti. Dříve tomu však tak nebývalo. Koledy původně zpívaly děti jen situačně, když chodily po vesnicích od domu k domu a požadovaly výslužku.
Krájení jablka
Tuhle tradici o Vánocích udržovali již naši předkové. Z jádřince odkrojeného jablka věštili svou budoucnost. Když se ukáže hvězdička, budete po celý rok zdraví, pokud křížek, nečekává vás nic hezkého. Nezoufejte však a nebojte se špatného výsledku. Raději si vyberte pěkné, zdravé jablko a nakrojte ho kolmo ke stopce.
Pouštění lodiček
Pouštění lodiček patří k těm starším tradicím. Už naši předci věřili, že nejdéle svítící lodička zajistí jeho majiteli dlouhý a spokojený život. Naopak ten, kterému se lodička potopí, zemře podle tradic jako první.
Zlaté prasátko
Zlaté prasátko si zřejmě před dávnými časy vymysleli rodiče jako motivaci pro dodržení půstu. Obzvláště pro děti totiž bylo celodenní hladovění náročné a takřka nesplnitelné. Prasátko se má objevit lidem, kteří vydrží celý den nejíst, s první hvězdičkou, která vyskytne na obloze.
Jmelí
Tradice zavěšování jmelí na stropy v období Vánoc je známá už od dob Keltů. Víte však, jak se vlastně stalo symbolem Vánoc? Podle pověsti bylo jmelí kdysi velkým stromem, z kterého byl vyroben kříž, na kterém byl Ježíš Kristus ukřižován. Ten se potom hanbou scvrkl, a aby odčinil svůj čin, „rozhodl“ se nosit lidem už jen štěstí a lásku.
Lití olova
Olovo bylo už v dřívějších dobách celkem dostupná surovina. Navíc jeho bod tání je nízký. Není proto potřeba ho nějak dlouze „smažit“ na ohni. Olovo se roztaví na lopatce a naleje se do vody. Ve vodě ztuhne a vytvoří většinou nějaký zvláštní, abstraktní tvar. Pak je jen na nás, jak bujnou máme fantazii. Podle odlitku pak lidé hádali, co je v budoucnosti čeká.
Barborka
Na svatou Barboru chodí každá dívka, která se chce vdávat, trhat větvičky z třešně. Pokud do Štědrého dne vykvetou, je ruka v rukávě. Pro dokonalý efekt však bylo potřeba, aby dívka větvičky zalívala vodou nošenou v ústech.
Tradice stolování
Oplatka s medem nesměla nikdy chybět na žádném stole. Patřila totiž k symbolice těla Páně. Dnes je tento zvyk známější u našich sousedů na Slovensku, než u nás. Při štědrovečerní večeři také dříve nesmělo chybět přesně dvanáct chodů, ty představovaly 12 měsíců v roce. Na těch bohatších tabulích se většinou objevovala rybí polévka, zvěřina, šneci, vánočka a cukroví. Naši předci se zkrátka měli dobře. O Štědrém večeru se dlouho hodovalo, pilo a veselilo. Oslavovalo se narození Ježíše Krista, ale i se děkovalo. Děkovalo se Bohu za hojnost, za zdraví, za to, že se můžeme všichni po roce zase sejít u jednoho stolu.
Zvyky mají u nás, jak je vidět, dlouhou tradici, ale ruku na srce, kolik z nich doma každoročně zkoušíme? Někdy se mi zdá, že se přeci jen vlivem komerce vytratil ten pravý duch Vánoc. Spěcháme, nakupujeme, do večera jsme v práci, a když už jsme konečně doma, tak rychle uklízíme a pečeme, aby bylo všechno na Štědrý den hotovo. Potom si sedneme k televizi a bezmyšlenkově do ní koukáme. Najednou jsou Vánoce pryč a my ani pořádně nevíme, kam se vlastně ztratily? Tak nějak jsme totiž zapomněli, co je pravou podstatou Vánoc. Je to jediný čas v roce, kdy se celá rodina sejde u jednoho stolu. Děkujte za to, buďte vděční, protože to není samozřejmé. Zkuste alespoň jednou v roce si nestěžovat, ale naopak vidět to vzácné, co ve vašem životě je. Zkuste se trochu lépe poznat, popovídat si…třeba právě lití olova nebo pouštění lodiček k tomu může být ta pravá příležitost.