Klíšťata vyvolávají v rodičích, ale i majitelích zvířat téměř panickou hrůzu. Lze se klíšťatům (u)bránit?
Klíště se díky dokonalé PR akci stalo obávaným cizopasníkem luhů, lesů a hájů. Paradoxem zůstává, že klíště není tak docela lesní zvíře. Běžně se vyskytuje v městských parcích, na zahradách, u vody, ale také na horách, a to dokonce až do výšky 1 500 m n. m. Jiným slovy v České republice na něj narazíte všude. Otázkou je, lze se mu (u)bránit?
Klíště: Encefalitida a borelióza
Důvod, proč se klíšťatům dostalo takové pozornosti, jsou dvě nemoci, které prokazatelně přenášejí. Pro úplnost je třeba dodat, že vědecká obec opatrně připouští, že na vině bude i další krev sající hmyz (komáři, ovádi, muchničky). Na jasné důkazy se však čeká.
Encefalitida je virové onemocnění, které v první fázi připomíná chřipku. V dalších fázích, kdy se přidají horečky však napadá i centrální nervový systém, což poznáme podle zatuhlé šíje (nemožnost ohnout hlavu a úporné bolesti hlavy). Lék na tuto nemoc neexistuje, klasická medicína pouze mírní příznaky a snaží se minimalizovat rizika těžšího průběhu, případně nabídne možnost očkování. Po prodělání klíšťové encefalitidy vzniká doživotní imunita.
Borelióza (lymská borelióza, podle místa v USA, kde byl původce vědecky potvrzen) je bakteriální onemocnění, které přenáší bakterie borelie. Ta není jen jedna, a tak se příznaky mohou lišit i kombinovat (od problémů s klouby, přes nevolnosti, po potíže s nervovou soustavou).
Něco málo o životě klíštěte
Nejprve je třeba si uvědomit, že klíště na vás nečeká na stromě a jakmile se přiblížíte, skočí na vás. Není to veverka ani blecha. Klíště (podle své fáze vývoje) se vyskytuje u země, v různých výškách stébla trávy a v pozdějších chvílích na větvičkách středně vysokých listnatých stromů. Jakmile se místa, kde klíště čeká dotknete, hbitě přeleze. Nějakou dobu pak na vašem těle hledá vhodné místo pro zakousnutí. Tento jemný pochod může vaše tělo zaznamenat a třeba klíště objevíte ještě nezakousnuté. Jednoduše proto, že jeho chůze šimrá. Pro svůj vývoj klíště potřebuje několik hostitelů, takže ne každé klíště „čeká“ na vás. Hlavními mezistupni jsou veverky, ježci, srny a další. Zajímavostí také je, že krev sají výhradně samičky. Samečci se nezajímají o vás, ale o samičky. O tom, zda se klíště rozhodne přisát zrovna na vás rozhoduje řada faktorů, zjednodušeně „musíte mu chutnat“, resp. vaše tělo musí vylučovat určitý koktejl chemických látek. A ten už ovlivnit můžeme.
Co klíštěti nevoní
Jako ochrana před klíštětem se doporučuje pevná obuv, světlé oblečení upevněné u kotníků (kalhoty do ponožek) i zápěstí. Nicméně klíště můžete bez problémů chytit i na louce, u rybníka, u potoka, v parku za domem anebo při pletí záhonu. Stejně tak vaše děti. Je tedy snazší vsadit na látky, které pomáhají odpuzovat klíště i jinak než mechanicky. Zkušený rodič navíc ví, že pečlivě obalené dítě nezůstává obalené dlouho. Mezi látky, které údajně odpuzují klíšťata, patří vitaminy skupiny B. Ty jsou ostatně potřebné i pro mnoho dalších aktivit v našem organismu, proto je vhodné jejich příjem zvážit i formou doplňků stravy. Variantou může být také zvýšená konzumace česneku, avšak to nás dospělé lehce společensky omezuje, a ne každé dítě je ochotno bránit se tímto způsobem.
Vezměte na pomoc byliny
Součástí ochrany před klíšťaty a často i bodavým hmyzem jsou i různé byliny. Nejlepšího účinku se dosahuje s využitím éterických olejů. Je třeba volit kvalitní výrobky bez příměsí. Používá se vždy jen pár kapek, nezapomeňte, že kapka éterického oleje obsahuje obrovské množství rostlin, a tedy i koncentrát jejich účinných látek. Éterické oleje lze kápnout na náramek, který se nosí, na oblečení anebo přímo na kůži (ta by neměla být mechanicky poškozena!). Pokud aplikujete na kůži přímo, pak vyberte místa, kde je kůže nejtenčí a tepe zde krev (kotníky, zápěstí zevnitř, krkavice). Éterický olej lze kápnout i do vody nebo glycerinu a vytvořit rozprašovač/dezinfekci, kterým se postříkáte/pomažete stejně jako repelentem. Použít také můžete doma vytvořené tinktury (bylina naložená po určitou dobu v lihu). Jaké byliny jsou považovány za přírodní repelenty proti klíšťatům?
- Levandule – klasika, kterou zná každý, který někdy čelil úzkostem, pár kapek na kotnících.
- Tymián – skvěle ulevuje i při aplikaci na nějaký ten štípanec.
- Rozmarýn – typická aplikace je ve formě rozprašovače „rozmarýn v octu“ (hrst ideálně čerstvého rozmarýnu povařte v 1 litru vody, nechte přes noc macerovat, druhý den přefiltrujte a vlijte lžíci kvalitního vinného octa).
- Hřebíček – silice z něj „odhání“ klíšťata i jiný bodavý hmyz, a když není sezóna, pomůže při bolestech zubů. Skvělý je ve formě tinktury (ca 30 ks hřebíčku naložte na 4–6 týdnů do 200 ml alespoň 40% lihu, denně proklepávejte, pak sceďte a dejte do rozprašovače).
- Citronová tráva neboli citronella je repelentem v asijských zemích, zatímco nám krásně voní, štípavý hmyz i klíšťata jsou jiného názoru.
- Libeček – natřít se můžete i rozdrcenými listy.
- Šalvěj – toto silné přírodní antibiotikum se používá právě na bakterie (při angíně), v kuchyni nevoní molům, v přírodě může pomoci v obraně proti klíšťatům.
Za vším hledej imunitu
Stejně jako o každém jiném onemocnění, i o těch, které přenášejí klíšťata, rozhoduje vyváženost našeho imunitního systému. Dlouhodobou cestou, která chrání nás i naše děti (i před možnými komplikacemi po zakousnutí klíštěte) je podpora správné funkce imunity. Zkusit můžete vhodné doplňky stravy – například kúru Joalis, která se skládá ze tří vzájemně se podporujících přípravků. Kúra podporuje správnou funkci imunitního systému, obranyschopnost, působí antioxidačně a přispívá k normálnímu stavu kloubů a nervové činnosti.