Stres si většina lidí spojuje s dospělostí – s prací, účty, povinnostmi a termíny. U dětí nám slovo „stres“ připadá nepatřičné, vždyť: „Co by děti mohly mít za starosti?“
Jenže dětský svět funguje jinak. To, co se nám zdá jako maličkost nebo nepodstatná drobnost, může být pro dítě skutečnou životní zkouškou. A pokud jeho pocity někdo opakovaně zlehčuje, může se stres usadit hlouběji a do budoucna vyvolat i řadu zdravotních obtíží.
Dětská psychika je jemná, citlivá a velmi závislá na prostředí. Dospělý má k dobru léta zkušeností, schopnost pojmenovat emoce, orientovat se ve vztazích i v sobě samém. Dítě ne. Dítě se teprve učí poznávat vlastní svět – a každá prasklina v jeho jistotách může potomka výrazně ovlivnit.
Malý svět – velké emoce
Děti prožívají svět intenzivněji než my. Jejich emoční systém je rozpracovaný, nesmírně citlivý a navíc nemají dost zkušeností, aby mohly své pocity srovnat, uklidnit se nebo zlehčit situaci.
Dospělý: „Zítra bude nový den, tohle nic neznamená.“
Dítě: „Tohle je nejhorší věc, jaká se mi kdy stala.“
Když se dítěti rozbije oblíbená hračka, nechce ho kamarád pustit do hry, dostane špatnou známku nebo se mu posmívá spolužák, nejde o nic malého. V jeho světě se narušil pocit bezpečí, jistoty nebo hodnoty. Dospělý vidí detail, ale dítě vnímá celý příběh: „Nejsem dost dobrý. Nezapadám. Něco je špatně. Nemají mě rádi.“
Důležité je si uvědomit, že děti nemají odstup – a ani ho mít nemají. Je přirozené, že jejich vlastní mikrosvět je pro ně obrovský. Navíc žijí zcela v přítomnosti – nic než „tady a teď“ pro ně neexistuje. Proto jsou uklidňující věty typu „zítra bude lépe“ zcela bezvýznamné…
Psychosomatika u dětí – když duše promlouvá tělem
Dětské tělo je často nejrychlejším barometrem psychické nepohody. Děti neumějí své pocity vždy popsat, a tak mluví jinak: bolestí bříška, hlavy, nechutenstvím, únavou, podrážděností, horečkou, poruchami spánku nebo různými vyrážkami a ekzémy.
Psychosomatické projevy nejsou „předstírání“. Jsou to signály, že dítě něco přetěžuje – emoce, vztahy, tlak nebo prostředí.
Typické psychosomatické projevy u dětí:
- bolesti břicha před školou nebo kroužkem,
- bolesti hlavy, které se objeví, když se dítě necítí dobře mezi vrstevníky,
- potíže se spánkem, noční pomočování,
- tiky, koktání, nervozita,
- oslabená imunita, opakovaná nemocnost,
- únava bez zjevných příčin.
Dítěti nemusí jít o „nechci do školy“. Někdy jde o „bojím se, že mě tam zase někdo odmítne“, „bojím se, že zklamu“, „bojím se, že to nezvládnu“.
Psychosomatické projevy je u dítěte potřeba sledovat; je to přirozená reakce na to, že duše potřebuje pozornost, pomoc. Kdykoliv se dítěti něco takového „děje“, je dobré zjistit, co ho trápí, pomoci mu.
Rodič jako kotva a zrcadlo
Rodič je pro dítě hlavním zdrojem bezpečí. To, jak dospělý reaguje na stres dítěte, formuje jeho budoucí způsob zvládání emocí. Nejde o dokonalost – ta neexistuje. Jde o naladění, porozumění a přijetí. Rodič by měl být pro dítě přístavem, kam si vždy může přijít pro radu. A je jedno, zda je mu pět nebo sedmnáct let.
Bagatelizování
Věty typu: „To nic není, přestaň to řešit.“ „Neboj, to přejde.“ „Kvůli tomu brečíš?“
… mohou způsobit, že se dítě naučí své pocity skrývat, potlačovat nebo se za ně dokonce stydět. Necítí se pochopené, a tak se uzavírá. O tom, co umí způsobit potlačené emoce, se asi netřeba zmiňovat, to vidíme v poradnách velmi často…
Když rodič uklidňuje a naslouchá
Kouzlo je opravdu v jednoduchosti, mnohdy stačí i dítěti věnovat pozornost: „Vidím, že tě to trápí. Povíš mi víc?“ „To muselo být pro tebe těžké.“ „Jsem tady s tebou.“
Dítě se neuklidní racionálním vysvětlením (to mnohdy není schopné rozumově pojmout), ale přijetím.
Rodičovská regulace emocí
Děti se učí zvládat stres od těch, kteří je vychovávají. Pokud rodič dokáže pojmenovat a projevit emoce, ukázat, jak zklidnit tělo, ukázat, jak problém řešit krok za krokem, dítě si to postupně osvojí taky. Ale pokud rodič v každé kritické situaci křičí, panikaří nebo své emoce potlačuje, dítě přebírá podobné strategie.
Samozřejmě je v pořádku, že se ani dospělým někdy něco nepovede, ale je vhodné pak dítěti vysvětlit, že toto nebyla ukázková cesta a že je toho na ně někdy prostě moc.
Dětský stres se hromadí jinak
Dospělý si projde stresující situací, vyventiluje se, vybrečí se, popíše svůj stav, zavolá kamarádovi nebo si dá kávu. Dítě tyto nástroje nemá. nezůstane uvězněno v dané emoci a neví si rady. Proto se stres u dětí často ukládá do těla (bolesti bříška), chování (záchvaty vzteku), do vztahů (zvláštní chování v kolektivu). A pozor, někdy se to projeví okamžitě – jindy až o týdny později. Rodiče si pak mohou všimnout, že se dítě najednou více vzteká, více pláče, nemá zájem o to, co ho dříve těšilo, má větší potřebu kontaktu a mazlení. Tyto projevy nejsou zlobení – je to potřeba blízkosti a pocitu bezpečí.
Co dítě ve stresu nejvíc potřebuje
- Blízkost a klid
Rodič, který je klidný, pomáhá dítěti být klidné. I když sám klid necítí, může ho vědomě modelovat. Přítomnost rodiče je zásadní. - Pozornost bez spěchu
Dítě potřebuje prostor, aby mohlo mluvit a být vyslyšeno. Věnujte dětem svůj čas a pozornost, to je to nejcennější. Odhoďte mobilní telefony, na chvilku odložte domácí povinnosti a zkuste se vcítit do pocitů dítěte. - Jistotu, že jeho emoce jsou v pořádku
Nic dítě neuzdraví rychleji, než pocit přijetí. Povídejte si s ním o nemocích, nebojte se před dětmi plakat, pokud sami čelíte nějaké bolesti. Síla není v předstírání, ale v autenticitě. A nezapomínejte na to, že děti stejně vše cítí – takže případné masky děti jen zbytečně matou… - Vyjádření emocí bezpečným způsobem
Pokud jsou děti spíše uzavřené a otevřená komunikace jim není blízká, zkuste se naučit vyjadřovat emoce jinak. Třeba kreslením, hrou, pohybem, hudbou. Děti zpracovávají stres jinak než my dospělí. - Stálost a předvídatelnost
Rutiny, hranice, pravidelnost – to vše pomáhá nervovému systému. Mít své pevné kotvy, body, o které se dítě může opřít a na které se může spolehnout. Může to být chvilka mazlení a společné čtení před spaním, povídání si u společných jídel, to už je na vás. - Vzorce chování rodiče
Dítě velmi pozorně sleduje (a nasává), jak si se stresem poradí rodiče. To, co vidí, kopíruje. Zatímco vztekající se dvouletá holčička úplně identickým způsobem jako její otec se může znát roztomilá a vtipná, v jejích patnácti letech si to už myslet nebudete… Jděme dětem příkladem, to je opravdu zásadní!
Proč je důležité brát dětské starosti vážně
Děti neřeší své „problémy“ méně, řeší je jinak. Jejich svět není zmenšenou verzí našeho. Je to originální vesmír, ve kterém mají i zdánlivé drobnosti ohromnou emocionální váhu.
Když dítě pochopí, že rodič jeho pocity respektuje, získává nástroj pro celý život: schopnost důvěřovat sobě, svým emocím a lidem kolem.
Když ale dítě opakovaně slyší, že jeho prožitky nic neznamenají, že „to nic není“, naučí se je skrývat a potlačovat. A skrytý stres o sobě dřív nebo později dá vědět – chováním, tělem nebo až v dospělosti.
Děti stres prožívají intenzivně a autenticky. A jejich tělo i chování jsou mapou toho, co se v nich odehrává. Psychosomatika není módní pojem – je to přirozená řeč (nejen) dětské psychiky.
Rodič nemusí být dokonalý. Nemusí znát všechny odpovědi. Stačí, když je přítomný, naslouchá, zajímá se a dítěti věří.