Perfekcionismus u dětí nemusí být na první pohled vidět – za samými jedničkami a snahou být nejlepší se někdy skrývá strach ze selhání, který může zatěžovat psychiku.
"Nechci to odevzdat, ještě to není dost dobré.“ „Když dostanu dvojku, pokazila jsem to.“ „Radši se nepřihlásím, co kdybych to nevěděl správně.“ Podobné věty dnes rodiče, učitelé i terapeuti slýchají stále častěji. Zatímco snaha dělat věci dobře bývá oceňována, za některými projevy se může skrývat perfekcionismus – nenápadný, a přesto významný rizikový faktor pro psychické zdraví dětí a dospívajících.
Perfekcionismus není synonymum svědomitosti nebo zdravé motivace. Dítě, které chce uspět, se raduje z každého vlastního pokroku a dokáže přijmout i neúspěch jako součást učení. Dítě perfekcionista naopak často vnímá chybu jako osobní selhání. Má pocit, jako by jeho hodnota byla podmíněna výkonem a očekáváními okolí. Vnitřní hlas mu našeptává, že musí být nejlepší, nezklamat a nezpůsobovat žádné problémy.
Když „jedničkář“ není bez starostí
Perfekcionismus může být zrádný i tím, že se dlouho skrývá za obrazem „bezproblémového dítěte“. Takové děti bývají pilné, zodpovědné, slušné a samostatné. Ve škole dosahují dobrých výsledků a dospělí je často dávají za příklad. Právě proto mohou jejich obtíže dlouho zůstávat bez povšimnutí.
Za úspěšností navenek se však někdy uvnitř skrývá velké napětí, obavy ze selhání nebo chronický téměř neustálý stres. Dítě může trávit nad úkoly neúměrně mnoho času, opakovaně gumovat a přepisovat, obtížně se rozhodovat nebo odkládat činnosti ze strachu, že je nezvládne dokonale. Některé děti se raději do nových aktivit vůbec nepouštějí, protože strach z toho, že by jim to nemuselo jít, je pro ně příliš ohrožující.
Perfekcionismus se navíc nemusí projevovat jen ve škole. Může ovlivňovat sportovní výkony, hudební vzdělávání, vzhled, sociální vztahy i každodenní fungování. Dospívající dívka může trpět při představě, že nebude vypadat „správně“, zatímco chlapec se může zcela vyhýbat situacím, ve kterých by mohl působit nedostatečně.
Odkud se perfekcionismus bere?
Na vzniku perfekcionistických tendencí se podílí více faktorů. Určitou roli hraje temperament dítěte – některé děti jsou od přírody citlivější, svědomitější nebo více zaměřené na výkon. Významný vliv má také rodinné prostředí a výchova.
Nejde přitom jen o vysoké nároky rodičů (ty však hrají mnohdy velkou roli). Děti se učí především pozorováním. Pokud vyrůstají vedle dospělých, kteří jsou k sobě a okolí velmi kritičtí, neumějí odpočívat nebo mají pocit, že nikdy nejsou dost dobří, mohou tento způsob uvažování nevědomě přebírat.
Rizikem nemusí být pouze tlak na výkon, ale i podmíněné přijímání. Dítě si může vytvořit přesvědčení, že je milované a oceňované pouze tehdy, když podává dobré výkony, nezlobí nebo splňuje očekávání okolí. Postupně pak začne spojovat vlastní hodnotu s úspěchem.
Své sehrává i dnešní společnost. Děti a dospívající vyrůstají v prostředí, které klade velký důraz na výsledky, srovnávání a neustálé zlepšování. Sociální sítě navíc vytvářejí iluzi dokonalých životů, bezchybného vzhledu, postavy i vztahů. Mladý člověk tak může snadno nabýt dojmu, že chyba je nepřijatelná a že ostatní jsou daleko úspěšnější, krásnější a šťastnější.
Kdy už nejde o zdravou snahu?
Rozlišit zdravou ambicióznost od problematického perfekcionismu nemusí být vždy jednoduché. Varovnými signály mohou být:
- nadměrný strach z chyb a kritiky,
- neschopnost mít z výsledků radost, protože „to mohlo být lepší“,
- časté přepisování a předělávání úkolů,
- odkládání povinností kvůli obavám z nedokonalého výsledku,
- výrazná sebekritika,
- obtížné zvládání neúspěchu,
- úzkost, podrážděnost nebo poruchy spánku,
- vyhýbání se novým situacím a výzvám.
Některé děti reagují na tlak zvýšenou aktivitou, jiné se naopak stáhnou a rezignují. Za prokrastinací nebo zdánlivou leností se tak někdy skrývá právě strach z toho, že výsledek nebude dostatečně dobrý.
Souvislost s duševním zdravím
Výzkumy opakovaně ukazují, že perfekcionismus souvisí se zvýšeným rizikem úzkostných a depresivních obtíží, poruchami příjmu potravy i syndromem vyhoření. U dětí a dospívajících bývá spojován také s nižší sebedůvěrou a zvýšenou mírou stresu.
Dlouhodobý tlak na sebe sama může vést k vyčerpání a pocitu, že člověk nikdy není „dost“. Paradoxně tak děti, které se snaží dosahovat co nejlepších výsledků, mohou ztrácet radost z poznávání, tvořivosti i běžných činností.
V terapeutické praxi se často setkáváme s tím, že za úzkostmi nebo psychosomatickými obtížemi stojí právě neúprosný vnitřní kritik. Dítě může působit úspěšně a kompetentně, ale uvnitř prožívat neustálou nejistotu a obavy, že selže, zklame druhé a tím pádem bude méně milováno.
Co mohou udělat dospělí?
Důležitou prevencí je vytváření prostředí, ve kterém dítě nemusí být dokonalé, aby bylo přijímané. Zásadní je oceňovat nejen výsledky, ale také úsilí, vytrvalost, spolupráci nebo odvahu zkoušet nové věci. A zcela nejdůležitější je bezpodmínečná láska a podpora.
Pomáhá také mluvit o chybách jako o přirozené součásti učení. Pokud rodiče a další dospělí dokážou přiznat vlastní omyly a reagovat na ně s nadhledem, dávají dětem cenný model. Dítě nepotřebuje vidět dokonalého rodiče, ale rodiče, který umí být laskavý i sám k sobě.
Vhodné je všímat si také slov, které používáme. Věty typu „Musíš být nejlepší“, „Hlavně ať máš samé jedničky“ nebo „Tohle bys měl zvládnout bez chyby“ mohou nechtěně posilovat přesvědčení, že hodnota člověka závisí na výkonu. Mnohem užitečnější bývá otázka: „Co ses při tom naučil?“ nebo „Jak ses u toho cítil?“
Umění být „dost dobrý“
Britský pediatr a psychoanalytik Donald Winnicott kdysi představil pojem „dost dobrá matka“. Jeho myšlenka, že dítě nepotřebuje dokonalého rodiče, ale rodiče dostatečně dobrého, může být inspirativní i v širším kontextu.
Možná totiž ani děti nepotřebují být nejlepšími žáky, sportovci nebo hudebníky. Potřebují spíše zažít, že jejich hodnota nespočívá v bezchybnosti, ale v tom, kým jsou, ve své unikátnosti.
V době, která často oslavuje výkony a výjimečnost, může být jedním z největších darů, které dětem nabídneme, možnost být obyčejné, dělat chyby a objevovat svět bez neustálého strachu ze selhání. Právě tehdy se totiž může rozvíjet nejen jejich potenciál, ale i psychická odolnost, zdravé sebevědomí a radost ze života.
Náš tip: Joalis Anxinex, emoční přípravek, který umí pracovat s úzkostmi, zvýšenou citlivostí a strachy. Přispívá ke zlepšení nejrůznějších strachů, očekávání, že vše špatně dopadne a přináší hluboké porozumění problému, vhled do jeho podstaty. Uvolňuje také napětí.