Dudlík je u dítěte velké téma. Nejdřív ho nechce, pak se ho nedokáže vzdát. Jak odebrání zvládnout?
Ohledně dudlíku panuje panika podobně jako v otázkách kojení. Najdou se hlasití zastánci i odpůrci. Pravda bude ležet asi někde uprostřed, tedy mezi potřebami konkrétního dítěte a rodiče. Zkusme se však na tuto problematiku podívat úplně jinak. Jak? Zeptal se například někdo, co znamená dudlík pro samotné dítě? Možná zjistíte, proč je tak těžké mu ho vzít. A je třeba mu ho brát?
Šidítko aneb dudlík místo prsa
V prvé řadě je třeba si uvědomit, co dudlík pro dítě vlastně představuje – relaxační pomůcku, která navozuje pocit bezpečí a jistoty. Dudlík dítěti zpravidla dává matka v okamžiku, kdy jej z různých důvodů potřebuje utišit a nemá způsob, jak by to udělala. Ano, přirozeným způsobem utišení (zklidnění/navození pocitu bezpečí) je prso a kojení, ale... Lze doplnit dle osobního příběhu. Dudlík skutečně není nic jiného ne gumová či silikonová náhrada prsu. Přes počáteční odpor k této alternativě dítě nakonec přirozeně přilne. To se samozřejmě hodí „jen“ do určitého věku.
Druhé narozeniny – hranice „normálnosti“ dudlíku
Řada odborníků doporučuje zbavit dítě dudlíku do jeho druhých narozenin. Jako hlavní důvody se uvádějí zvýšené riziko špatného růstu zoubků (vznik předkusu, gotické patro aj.) a problémy s řečí (špatná poloha jazyka, špatné dechové návyky aj.). To jsou silné argumenty, proto se maminky v dobré víře a snaze o to „nejlepší pro dítě“ o eliminaci dudlíku pokoušejí. Výsledkem však možná jsou zdravé zoubky a krásná sykavka, ale také plačtivé a ustrašené dítě, noční pomočování nebo zvýšená agrese či apatie.
Důležitost dudlíku v očích dítěte
Jak jsme naznačili, je třeba si zohlednit, že „dudlání“ je pro dítě naprosto přirozené, uklidňuje ho. Dudlík je pro něj jakousi psychologickou pomůckou (takový antistresový míček nebo hodina jógy v dospělém světě). Navíc, pokud si vzpomenete, naučit dítě na dudlík (jako náhražku za prso) také nebyla procházka růžovým sadem. A teď jsme se zase posunuli o kus dál a chceme dítě ochudit i o něj. Situaci komplikuje i fakt, že dítě s dudlíkem většinou usíná.
Jak zbavit dítě dudlíku bez traumatu
Takže jak na to? Začněte tím, že si důležitost dudlíku nebudete zpochybňovat. Vyhněte se „násilným“ metodám – vyhrožování (když, tak…), tresty, pokoutné schovávání/ztrácení, srovnávání (Anička už dudlík nemá, podívej) aj. Jediné, co v dítěti upevníte je, že za „potěšení“ následuje trest a odmítnutí a totální zmatek (Proč mi ho dávali, když mi ho teď berou?). Těmito přístupy dáváte na misku vah vaši lásku k němu a silikonovou věc. Je jasné, co si dítě vybere, ale cena bude příliš vysoká. Základem je tedy fér jednání (s přihlédnutím k věku dítěte). Pořád jste tu rodič vy a cíl „bez dudlíku“ mějte na dohled, jen je třeba se přizpůsobit situaci a reakcím dítěte. Buďte citliví, ale miřte k cíli. Také se připravte na nějakou tu slzičku. Přeci jen je to velké loučení s dlouhodobým kamarádem. Slzavé údolí ale nastat nemusí.
5 tipů, jak zbavit dítě dudlíku
- Najděte alternativu. Mnoho rodičů si představuje, že dudlík jednoduše odebere a je to. Jenže dítě je navyklé na uklidňující berličku. Poté, co se dudlíku zbavíte, může být víc „přítulné“, ustrašenější, vzteklejší… Abyste tyto dopady minimalizovali, najděte nějakou alternativu dudlíku, zejména k usínání. Pomohou jasné rituály (umýt, pohádka, tulení, hlazení…). Pokud ještě dítě nemá oblíbenou hračku, zkuste zavést „spinkacího“ kamaráda. Pokud si dítě začne žužlat prst (nebo plínu), jste víceméně jen u jiné formy dudlíku se všemi dopady, které to má.
- Odebírání dudlíku je proces. Dejte dítěti šanci si na skutečnost zvyknout. Nemluvte o termínech (dítě v tomto věku ještě neumí zcela pracovat s linearitou času), ale na tu skutečnost ho připravujte. Třeba tím, že omezíte jeho používání. Nevyužívejte však dudlík jako výhružku (Když neposlechneš, seberu ti dudlík…), protože v takovém případě se jen proces prodlouží.
- Dudlíkovník nebo Dudlíková víla. Existuje řada aktivit, která dítěti v jeho fantazijním světě pomůže se s dudlíkem vypořádat. Je důležité, aby však dudlík odevzdalo samo. Ne, že ho rodič v noci „ukradne“ a vymluví se na Dudlíkovou vílu. Udělejte z odevzdání událost. Například se s ním rozlučte a povězte na strom (řada mateřských center má tzv. Dudlíkovník, kde jsou pověšeny odložené dudlíky, aby jim nebylo smutno).
- Odložení na zkoušku. V rámci „omezování“ dudlíkového provozu zkuste nechat dudlík spát třeba vedle postýlky. Dítě má jistotu, že tam je, ale možná zjistí, že to jde i bez něj. Pak můžete společně dudlík vyhodit.
- Dudlík nepoškozujte. Na řadě dětských webech se dočtete, že máte dudlík poškodit. My to rozhodně nedoporučujeme, protože dítě může poškozené kousky vdechnout, spolknout či si v pusince způsobit nepříjemné zranění. Spíš využijte momentu, kdy dudlík věkem prostě zestárl a již do pusy nepatří. Ani dítěti nebude příjemný. Klidně však využijte nějaký rituál rozloučení a nový nekupujte.
Co říci na závěr?
Možná bude toto odvykání trvat déle, ale rozhodně stojí za snahu jít do toho s citem a empatií. I hranici mnoho odborníků tiše posunuje k 3. narozeninám. Ostatně, tam dítě nastupuje do kolektivu, do mateřských škol. Vězte, že každé dítě se dudlíku časem vzdá. Chcete důkaz? Viděli jste někdy puberťáka s dudlíkem?