Práce s penězi je jednou z důležitých dovedností, která se začíná formovat v útlém dětství.
Je překvapivé, že se penězům věnuje tak málo pozornosti v dětském věku. Řeči o penězích v mnoha dospělých vyvolá ohrnutý nos, případně mávnutí ruky, že „o tom“ se bavit nebudete. Peníze však nejsou tabu! Současná společnost je používá jako jednotku, která určuje hodnotu věcí, času, ale i naší práce a svým způsobem i života. Pokud neznáme hodnotu peněz a nevytvoříme si k nim zdravý vztah, můžeme se ocitnout v pozici, kdy nevíme, jak ohodnotit svůj čas a rozhodnout se o prioritách. Abychom si však vztah mohli vytvořit, je nutné se o nich bavit. I se svými dětmi.
Peníze nerostou v bankomatu
Dětskému světu vládne touha. Běžné dítě je takovým generátorem přání. Ze svého úhlu pohledu jednoduše věc chce a nevidí důvod, proč by si ji nemělo vzít nebo dostat. Bohužel tento stav občas přetrvá do dospělosti. Na vině není ani tak povahová vlastnost, jako spíš „neuchopení“ hodnot. A tak se lidé následně vrhají do nesmyslných půjček a dluhů. Jednou z cest, jak takovým scénářům zabránit je nabídnout dítěti „práci s penězi“ včas. Prvním předpokladem je, že připustíme důležitost jejich existence v naší společnosti a poodhalíme zákoutí, jak to vlastně (ne)funguje.
Uvědomte si, jak svět vidí dítě. Maminka přijde k mašince, namačká „obrázky“ a vyběhnou papírky, kterými lze koupit to, co chce. O tom, že je nutný bankovní účet, nějaká aktivita v podobě práce a řada dalších věcí už dítě představu nemá.
Měnová jednotka muže být kopeček zmrzliny
I malé dítě může vědět, kolik stojí běžné předměty – máslo, chleba, lístek do tramvaje či na vlak. Je jasné, že v jeho světě virtuální hodnoty papírových, ale i těch kovových peněz mohou být matoucí, proto využijte jednotek, které jsou dítěti jasné. Co takový kopeček zmrzliny anebo cena oblíbené sušenky? Máslo stojí jako dva kopečky, chleba jako jeden kopeček. A rázem to začíná dávat smysl. Ukazujte jim hrou, že na začátku měsíce máte určitý počet kopečků a musíte se rozhodnout, co lze koupit. Samozřejmě uslyšíte argument, že raději tu zmrzlinu než chleba nebo zeleninu, ale tam už nastupujete vy jako rodič, kdy ukazujete souvislosti se zdravím atd.
Hospodaření s penězi je někdy těžké i pro dospělé
Téma hospodaření s penězi je velkým tématem. Počty jsou velmi jednoduché: Mohu si koupit jen to, na co mám peníze. Jenže… Řada lákadel nabízí peníze zdánlivě „bez“ práce a touha je někdy opravdu obrovská a zdravý selský rozum je odstaven na druhou kolej. Navíc míváme nerealistické představy. Ty vznikají právě z neznalosti souvislostí. Abychom dítě naučili orientovat se v hodnotách, je nutné, aby chápalo rozdíl mezi hodnotou na bankovce/minci a tou, která má daná věc ve skutečnosti a pro konkrétního jedince. Jak to udělat? Ukažte mu, kolik různé věci stojí. Třeba vysněné auto/lego/panenka a porovnejte s věcmi, které si za danou hodnotu můžete koupit vedle toho (klidně zase přepočítejte na zmrzliny). Ukažte mu, že některé věci již prodat nelze anebo velmi pod cenou (tedy přijde o peníze). A že někdy je lepší počkat, až se z módní záležitosti stane běžná. U tohoto čekání si dítě ověří, zda věc chce pro věc samotnou (mají i ostatní) anebo ji zkrátka chce.
Zahrajte si i na úvěr či spořitelnu
Pokud dítě chce věc za každou cenu, pak mu nabídněte „úvěr“. Klidně trochu lichvy. Chceš tuhle věc? Ok. Stojí dva kopečky zmrzliny, půjčím ti je. Ty mi ale musíš dát zpátky tři. Dítě na vás asi vykulí oči, ale lepší chápání „levných“ úvěrů a „rychle splněných přání“ asi nenajdete. Teď je na vás být neoblomní. V pozdějším věku to můžete aplikovat i na kapesné. Nevyšlo ti? Dobře, půjčím, ale ty mi vrátíš… Vězte, že najednou to hospodaření bude o dost snazší. Pokud dítě chce něco, na co zrovna nemá, ukažte mu, že peníze není nutné utratit hned, ale lze počkat, až naspoříte do prasátka dostatek. Zatěžovat ho úrokovými mírami samozřejmě nemusíte, ale můžete mu princip představit. Pokud máš peníze někde delší dobu, mohou samy vydělávat. A třeba mi korunku dvě přidejte.
Finanční zodpovědnost je též výukový proces
„Když on si koupí nějakou blbost,“ děsí se maminka, když dítě dostane od prarodičů přilepšení. A patřičné bankovky pěkně schová… „Já mu něco vyberu,“ zahlásí ještě. Tento přístup je pochopitelný, avšak příliš s výukou zodpovědnosti k penězům nepomůže. Jak mohu získat zkušenost, když nemám, jak ji získat? Vězte, že je lepší, když dítě prošustruje menší obnosy v dětství (a váš byt bude obohacen o pár plyšáků či sladkostí) než mnohem větší částky v dospělosti. Tento proces zdánlivé svobody „Mám své peníze,“ totiž působí v jakémkoli věku. V patnácti či dvaceti již zodpovědnost za finanční rozhodování bude stát víc… A tak zkousněte fakt, že si dítě opravdu koupí hloupost a počkejte na chvíli, kdy mu peníze budou chybět. Pak se nevysmívejte a odpusťte si věty typu: „Já ti to říkala.“ Jednoduše poukažte na to, že pokud se rozhodneme peníze za něco utratit, mohou chybět jinde. Případné slzičky utřete a příště třeba bude dítě moudřejší, anebo bude potřebovat ještě jednu lekci…
Daně, nepříjemné překvapení v dospělosti
O tom, že peníze získáváme za náš čas, kreativitu a ochotu dělat určité věci je třeba dítěti vysvětlit. Ty kouzelné papírky tedy rodič získává tím výměnou za něco co je jeho a je ochoten „obětovat“. Někdy má dítě pocit, že vydělávání peněz rodič upřednostňuje před ním (a někdy to tak skutečně může být), ale zpravidla jde „jen“ o život a standard, ve kterém chceme žít. I zde pomůže vysvětlování, že jídlo pro domácnost něco stojí, to, kde bydlíme, že svítíme, máme oblečení, ale také fakt, že někdy musíme něco opravit či koupit nového. Dítě má také představu, že pokud si rodič peníze vydělá, všechny mu zůstanou. Z tohoto omylu je třeba jej také vyvést včas. Složitý systém daní, pojištění a různých povinností můžete přizpůsobit chápání dětí. Pomozte si postavičkou z pohádky, třeba Otesánkem, který každý měsíc chce svou svačinku. Někdy za to „něco“ dostaneme zpět, jindy ne.
Peníze jsou důležité, ale…
Dalším z témat je bohatství. Většina králů v pohádce má velké poklady, bohatí spolužáci možná moderní mobily nebo hračky, které si vy nemůžete dovolit. Přesto měřítko toho, že si něco mohu koupit, není ještě bohatstvím. Je třeba v dítěti vybudovat vědomí, že peníze mohou život zlehčit, ale i zkomplikovat. Pokud se za nimi bezhlavě honíme, můžeme o mnoho důležitého v životě přijít. Pokud se naopak tváříme nad věcí, můžeme zase zkomplikovat život někomu jinému. Téma, co pro mě znamená bohatství, asi dítě předškolního věku příliš neuchopí, ale na druhou stranu možná čas s rodiči během roku je víc než společná dvoutýdenní dovolená na druhém konci světa. Budování priorit a chápání svých potřeb je tedy nezbytným předpokladem k vytvoření vztahu k penězům. Mít zkrátka tolik, aby má „opravdová“ přání mohla být realizována. Třeba i časem…