Kousání nehtů, okusování tužky, vlasy v puse anebo prst v nose. Zlozvyky, které rodiče tolik vytáčejí. Jak na ně?
Zlozvyk lze chápat jako kompenzaci za nepohodlí. Je to pro dítě (i dospělého) berlička, jak zvládnout nepříjemnou situaci. Lze ji chápat i jako únikovou strategii ze situace, emocí a pocitů, které jsou dítěti nepříjemné a způsobují mu psychické nebo tělesné napětí. Zlozvyky se objevují už u malých dětí a pokud je neřešíme včas, přecházejí do komplikovanějších zlozvyků v dospělosti. Jaké jsou nejčastější zlozvyky a proč se neustále vracejí?
Zlozvyk jako obrana
Zlozvyk lze v určitém směru chápat jako obranu před nepříjemnými pocity, situacemi, vztahy, emocemi. Jedinec, ať už se jedná o dítě nebo dospělého potřebuje uvolnit napětí, a protože zpravidla nemá možnost stres „vyběhat“, volí nějakou formu „upuštění páry“, kterou má k dispozici. Dítě nejčastěji sahá po cucání palce, vlasů, oblíbené hračky a výjimkou není ani látková plena, kousání nehtů, dloubání v nose anebo šťourání v nějakém tělesném otvoru. Zlozvyk u dítěte je společností obvykle vnímán negativně, proto se jej většina rodičů snaží ihned ukončit a zakázat. Výsledkem je vzteklé dítě i vzteklý rodič. V některých případech sebou dítě dokonce praští o zem, o kterou tluče rukama nebo hlavou.
Příčiny zlozvyků
Zlozvyky přinášejí dětem uklidnění zejména při strachu, nejistotě, úzkosti a jiné formě napětí. Mohou být však také důsledkem emocí jako je vztek, zklamání nebo nuda. Tyto emoce obvykle rodiče velmi rychle zastavují (bez ohledu na jejich patřičnost či nepatřičnost), takže je má dítě spojeno s trestem a menší dítě i se strachem z opuštění. Nechce je tedy projevit, avšak napětí v těle přetrvává. Výsledkem je právě zlozvyk.
Nejčastější zlozvyky u dětí
- Kousání nehtů na rukou i nohou nebo citlivé kůžičky v jejich okolí, cucání prstů, trhání nehtů
- Okusování předmětů (tužka, kartáček na zuby…)
- Okusování rtů, olizování rtů (i pomády na rty), kousání vnitřní strany úst
- Škrábání všeho druhu (pokožky, tvoření záděrek, strhávání stroupků)
- Houpání na židli
- Klepání nohou, bubnování do kolen, žmoulání prstů
- Žmoulání nosu, uší, tváří
- Tahání vlasů, žvýkání vlasů
- Skákání do řeči
- Fyzické poškozování sebe – boucháním hlavy o zem či stěnu, boucháním do sebe
Co se skrývá za zlozvyky?
S trochou nadsázky lze říci, že za typem zlozvyku lze najít jeho pravděpodobnou prvotní příčinu. Na tu se však během doby obvykle ještě něco přidá. Vždy je tedy k dítěti přistupovat individuálně.
- Cucání předmětů bývá u dětí, kterým chyběl dotek nebo blízkost matky (obvykle kojení) nebo se dítě nudí a není mu dovolena fyzická aktivita.
- Kousání ukazuje na nezvládnutou nervozitu či stres.
- Žvýkání vlasů – nuda, ale i pocit nervozity, že dítě situaci nezvládne.
- Houpání na židli a různé pohybové aktivity mívají děti, které matka uklidňovala v houpátku nebo popojížděním v kočáru a oni se do této formy zklidnění podvědomě vrací.
- „Sebepoškození“ v podobě trhání stroupků může ukazovat na příliš striktní výchovu.
- Některé agresivnější formy zlozvyků (skákání do řeči, fyzické upozorňování – kopání, kousání, bouchání rodiče) mohou jednoduše znamenat touhu po pozornosti.
Pozor, je to vždy z pohledu dítěte, jak ono situaci chápe. Nemusí se nutně jednat o záměr rodiče. Někdy stačí rozdílné povahové vybavení a citlivější dítě reaguje na „běžný“ podnět přecitlivěle.
Objevování vs. zlozvyk
Zlozvyk u dítěte samozřejmě může vzniknout nejen jako obrana, ale jako výsledek příjemného pocitu. Například některé dotyky jsou příjemné (chlapečci si rádi hrají s penisem nebo se sápou mamince po prsou). S nutkavým chováním je u dítěte třeba pracovat vždy citlivě. Pokud z něj totiž uděláme „tabu“, dítě sice činnost, která nás rozčiluje přestane dělat, ale samotná příčina a touha najít „uvolnění“ se neztratila. To, že si vaše dítě cumlá prsty anebo ochutnalo nudli z nosu, ještě neznamená, že získalo zlozvyk. To, že se jedná právě o zlozvyk poznáte podle toho, že když činnost dítěti zakážete, tak reaguje velmi zlostně a jakmile to bude možné, hned se k činnosti vrátí.
Jak pracovat na odstranění zlozvyků u dítěte
Samozřejmě by se chtělo říci, že je třeba vytvořit láskyplné a bezpečné prostředí, kde dítě nebude cítit žádný nedostatek. Tak jednoduché to však není. I nedostatek a jisté „zdravé“ nepohodlí k životu patří. Navíc, co je „dokonalé“ ve vašich očích nemusí být „dokonalým“ v očích dítěte. Tak, jak na to?
- Připusťte si, že dítě zlozvyk má.
- Dříve než se vrhnete k odborníkovi, zpomalte a sáhněte si do svědomí. Za většinou dětských zlozvyků totiž stojí rodič a jeho představy, jak by se dítě mělo chovat.
- Zjistěte, proč se ke konkrétnímu zlozvyku dítě uchyluje a hledejte způsob, jak příčinu odstranit. Čím menší dítě je, tím méně slov a více rodičovské blízkosti. Někdy pomůže náhradní alternativa – například u kousání nehtů například zaměstnat ruce (podobně jako kouření v dospělosti).
- Vysvětlujte emoce, které dítě pravděpodobně zažívá. Ne je zveličovat, zakazovat nebo preferovat, ale jednoduše vysvětlit. Ukázat mu, že emoční svět je široký a některé emoce jsou příjemnější a některé méně. Do života však patří všechny.
- Netrestejte ani neodsuzujte dítě, pokud své emoce nezvládne, zároveň ho nepodporujte, pokud ji bude používat proti vám jako zbraň.