Psychika dětí je velmi křehká a citlivá. Nechtějme děti napasovat do "boxů", každé je jiné a unikátní.
Téměř všichni rodiče se setkali se zvláštním jevem: jakmile dítě nastoupí do školky nebo do školy, bývá často nemocné. Čím to je? Kolektivem? Změnou prostředí? Nebo ještě něčím jiným?
Změna prostředí a dětský kolektiv s sebou samozřejmě přináší spoustu rizik: než se dítě adaptuje, bývá ve stresu, a tudíž oslabené. V dětském kolektivu se také více kumulují nejrůznější viry, zodpovědné právě za vznik zánětů nosohltanu, přenos viróz a běžných virů a bakterií.
Další, a bohužel stále opomíjeným faktem, je psychika. Ta dětská je stejně křehká jako jejich imunitní systém. S nástupem do školy čeká děti pevný režim a řád, a namísto toho, aby se škola stala centrem pro objevování a poznávání světa, mnohdy se naopak stane jakýmsi vězením.
Uč se, mlč a hlavně buď hodný!
V českém školství (až na výjimky) stále převládá styl výuky, který nutí děti mlčet a poslouchat. Mnohdy slepě. Bude je kontrolovat, opravovat, krotit a cepovat, aby jim dal do života řád. Ale je to skutečně to, co děti potřebují? Tato náhlá stresová situace může mít hned dva negativní dopady: vlnu pocitů, jako jsou úzkost a agresivita a s nimi spojený pokles obranyschopnosti organismu.
Agresivita je přirozenou reakcí na dlouhodobé potlačování emocí a nespokojenost. Okolí si vzrůstající agresivitu dětí často mylně vysvětlí jako nevychovanost, kterou dávají za vinu rodičům. Toto období vzdoru většinou vyústí v další životní změnu: a tou je jakési "zlomení". Děti rezignují, stávají se poslušnými a oddanými a rodiče jásají.
Je však prokázáno, že takové děti pak v dospělosti mnohem častěji vykonávají práci, která je nenaplňuje, nejsou průbojné a nedokáží říkat „ne“. Takto vychované děti pak v podobném duchu nechají vyrůstat pro změnu své děti: a bludný kruh je na světě.
Zbavte je emocionální zátěže
Nástup do školy znamená pro dítě emocionální zátěž. Některé děti bývají smutné z náhlého odloučení od rodičů, jiné pociťují úzkost, další vztek. Úkolem nás, rodičů, je být empatičtí a pokusit se vžít do pocitů našich dětí. Vzpomenout si například na naše dětství: co v nás nástup do školy spustil? Co jsme cítili?
Uvědomme si také, že dětský imunitní systém, který je tou dobou sotva plně vyvinutý, už tak musí odolávat atakům toxinů z vnějšího prostředí, natož aby ještě potýkal se zátěžovými situacemi. Silné emoce, které dítě v těchto chvílích může prožívat, s sebou nesou značná rizika:
- dlouhodobý smutek oslabuje plicní okruh, což se projevuje nejčastěji nástupem respiračních potíží (záněty průdušek, astma ...),
- dlouhodobá agresecelkově likviduje imunitní systém a může vést k celé řadě autoimunitních poruch,
- dlouhodobá úzkost oslabuje orgánový okruh ledvin a může stát za vznikem urologických potíží a problémů s intimními partiemi,
- dlouhodoběpotlačované emoce mohou vyústit v poruchy chování.
Svoboda je trvalá
Pokud má někdo jít svým dětem příkladem, jsou to rodiče. Ti by měli být dostatečně vlídní a empatičtí, aby k nim děti neztratily důvěru, a ve vhodné chvíli by se pak měli umět stát kvalitními rádci a životními kouči svých dětí. Učení a rozvíjení dovedností by se rozhodně nemělo odehrávat pouze ve školních lavicích.
Nejlepší školou je škola života. Hrajme si se svými dětmi, choďme s nimi často ven poznávat okolní svět, naslouchejme jim a vyprávějme jim příběhy ze svého dětství. To aby věděly, že každý z nás má svou životní roli: že škola jim dá cenné vědomosti, my jim dáme zázemí a lásku a ony se o svou svobodu nemusejí bát...
Více o přípravcích harmonizujících dětskou psychiku a imunitu najdete na www.joalis.cz.