V zimě běžky, v létě kolo nebo plavání. Nehoní rychlost ani kilometry, důležitá je pro ni pravidelnost.
Milujete Třeboň a pravidelně tam jezdíte. Co pro vás tamní lázně znamenají?
Lázně v Třeboni, do kterých jezdím od roku 2009, znamenají hodně především pro mé zdraví! Neustále cestuji a moje páteř a klouby potřebují alespoň jedenkrát ročně servis. Je tam báječná slatina, rehabilitace, hodně cvičím a jezdím na kole. Přijedu vždy jak vyměněná.
Myslíte, že lázně pomáhají udržovat člověka v kondici?
No rozhodně! Je to prevence. A prevence je důležitější než pojídání potravinových doplňků. Je však dobré dodržovat v lázních jakýsi řád a například neponocovat a ve velkém nekonzumovat alkohol. Což mnozí lázeňští hosté nedělají a ještě k tomu dostávají nemocenskou.
V čem jinak vám malebné jihočeské městečko přirostlo k srdci?
Třeboň mi přirostla k srdci jistým geniem loci. Je tam divukrásná příroda a klid.
Třeboňský kapr je pojem. Máte ráda ryby?
Miluju ryby! I kapry, přestože mají hodně kostiček. Kdybych měla čas na přípravu, jím je každý den. Mám ráda candáta. Když jsem u moře, není nic lepšího než jíst čerstvé ryby a všelijaké jiné potvůrky.
Nedávno jste se zúčastnila tenisového klání v Maďarsku. Tenis ale nehrajete, tak jste si místo rakety vzala hůlky na Nordic Walking. Chodíte s nimi často?
Já jsem opravdu snad jediná, která nehraje tenis, nemám totiž cit pro míč. Ale zato jsem byla jedna z prvních propagátorů Nordic Walking. Jen se musím trochu smát, když vidím lidi s hůlkami, jak jdou pomalou chůzí a opírají se o ně jako o klasickou hůl. Když to děláte správně, je to pěkná makačka a rozhýbe se vám celé tělo.
Jaký je váš vztah k sportu? Hodně se zúčastňujete třeba akcí fotbalové Amfory…
Sport je dobrý i na psychiku. Lépe pak snášíte stres a prohry. Ne, že bych se nějak přetrhla, ale v zimě jezdím na běžky, v létě si ráda zaplavu, zajezdím si na kole, i doma mám rotoped. Nehoním však rychlost a kilometry, ale jedu si třeba čtyřicet minut, ale když to jde, tak každý den. Ráno si vždycky musím zacvičit na páteř a pěkně protáhnout tělo. Co však ráda nemám, to jsou posilovny. Bohužel. Miluji jakýkoli pohyb ve volné přírodě, v Amfoře mám funkci čestné výkopářky.
Občas jste držela i nějakou tu dietu. Co vy a jídlo?
Moje nejoblíbenější dieta je keto dieta, tedy bílkovinová. Samozřejmě, že se také stravuji celkem normálně, ale jídlo musí být vyvážené a hlavně nesmíte mít hlad! Tedy nepodceňovat svačinky. V tom mě keto hodně pomáhá hlavně na zájezdech, kde není čas na jídlo a já si do auta můžu vzít bílkovinový koktejl nebo tyčinku. Jinak vůbec nejím vepřové maso a uzeniny. Mám výhodu, že mi chutnají všechny zdravé věci, ale bohužel taky sladké, na to si musím dávat velký pozor.
Před časem jste taky mluvila o vodě, o tom, jak bychom si jí měli vážit. Jak podle vás k vodě přistupujeme?
Neuvěřitelně vodou plýtváme. Vůbec si neumíme představit, jaký problém jednou může nastat. Voda je vzácná tekutina, které bychom si měli setsakramentsky vážit. Přitom splachujeme toalety pitnou vodou.
Z vaší autobiografie Sem tam, která vyšla před rokem a půl, je patrné, že jste prožila i těžké chvíle. Kniha přesto nepůsobí tklivě, naopak sálá z ní energie. Jak se vám to podařilo?
Já mám jednu vlastnost, kterou jsem si vypěstovala. Neživím v sobě zášť vůči lidem, kteří mi nějakým způsobem ublížili. Se všemi svými bývalými partnery vycházím skvěle a i přes dramatické rozchody jsme přátelé. I s mými blízkými, kteří nenávratně opustili tento svět, mám takovou dohodu – stále tu jsou, jen se zkrátka nevidíme. Snažím se omezit kontakt s lidmi negativními, zamindrákovanými a manipulativními.
Máte ráda vážnější písně, zpíváte jen to, čemu sama věříte, texty pečlivě vybíráte. Myslíte, že i proto vás posluchači mají rádi?
Když děláte cokoli, co milujete a jste o tom přesvědčeni, přesvědčíte i lidi. Musíte tomu ale stoprocentně věřit.
„Zpívání – na tom nejvíc mi záleží“ – máte to tak pořád?
Ano! Je to práce, která je mým koníčkem a mou láskou, která mě nikdy nezklamala, a doufám, že ani nezklame.
Text: Andrea Cerqueirová
foto: archiv J. Zelenkové