Bambi klub

Díky svému fenomenálnímu hlasu patří ke stálicím naší hudební scény. Také je maminkou tří dětí.

Když už zmiňujeme to dětství, teď k podzimu se váže i nový školní rok, chodila jste ráda do školy?
Upřímně, nechodila. I přesto, že jsme měli dobrou třídní učitelku, škola mého dětství přece jen představovala tvrdý režim, přísnost, tresty a i moji rodiče patřili k těm, kteří špatné známky trestali. Předměty, jako byli například matematiku, fyzika, mě nebavily, nedokázala jsem je zvládnout, takže jsem samozřejmě z těchto předmětů domů jedničky nenosila.

Jak jde škola vašim dětem? Vypozorovala jste u nich nadání na něco více, na něco méně? 
U holčiček bylo patrno už od narození, že jsou naprosto odlišné povahy, takže i jejich talenty se lišily. Jedna je nadaná spíš pohybově, sportovně, je manuálně zručná, druhá je založena víc umělecky, to znamená, že ji zajímá více literatura, výtvarné umění. Myslím, že každý rodič by měl umět vypozorovat a vycítit, k čemu má jeho dítě vztah a co mu naopak nejde. Neměl by ho k ničemu nutit násilím, ale maximálně ho podporovat v tom, k čemu má vlohy. Já jsem své dcery nikdy netrestala, ve škole jim to šlo celkem dobře.

Co dnes dělají?
Jedna studuje už druhou vysokou, věnuje se publicistice a žurnalistice a druhá dělá manažerku v jednom prestižním hotelu.

Vy máte ale ještě i syna Theodora, ten už také chodí do školy?
Theo šel teď v září do první třídy, takže mu nastal úplně nový život. Dali jsme mu rok odklad a udělali jsme dobře. Myslím si, že ten šestý rok je strašně brzy. Jsou to ještě malé děti a škola, jak už jednou začne, tak už z toho nevystoupíte, začínají povinnosti, které trvají vlastně až do konce života.

Těšil se do školy?
Těšil, zatím je nadšený, tak uvidíme, jak mu to půjde. Nejdůležitější je start. Od něj se pak odvíjí všechno ostatní, na něm se staví. Tím, že měl odklad, byl už zralý, připravený. Ještě rok předtím byl hravý, roztěkaný, nebyl moc koncentrovaný. Spousta maminek se mě ptala, jestli bych jim doporučila odklad. Z vlastní zkušenosti můžu říct jedině ano. Měly ho i moje holčičky.

Vy jste měla syna až v šestačtyřiceti. Jak jste snášela v tomto věku těhotenství?
Absolutně skvěle. Já jsem si ještě děťátko moc přála. V mém věku se musely udělat ještě nějaké důležité testy a vyšetření, na kterých se potvrdilo, že jsem v naprostém pořádku. První trimestr jsme tedy zvládli a já jsem byla nesmírně šťastná. Bylo mi dobře fyzicky i psychicky. Cítila jsem se příjemně, slušelo mi to. Holčičky jsem si také moc přála, ale je zajímavé, že i přesto, že jsem je měla v devětadvaceti, tak už od začátku celé mé první těhotenství bylo mizerné.  Nevolnost, fyzické potíže, k tomu i psychické. U Thea jsem byla celkově pozitivně naladěna a dobrá psychika se určitě projevila i na celkovém stavu v těhotenství.


Bára Basiková s manželem Petrem Polákem

Vybavíte si ještě, jaké jste měla chutě? Na okurky, na rybičky?
Na všechno. Neustále jsem kombinovala různé druhy potravin a přitom mi nikdy nebylo špatně.  Klidně jsem byla schopna dát si dort a hned po něm jitrnici.

Upřednostňujete naše potraviny, naši českou kuchyň nebo spíš tu zahraniční?
Mně chutná všechno, já jsem vděčný strávník a umím ocenit, když někdo umí dobře uvařit. Ráda se stravuji například i v takových těch klasických jídelnách. Třeba na pražském Havelském náměstí je úžasná jídelna, něco jako byla Koruna na Václaváku. Často tam zaskočím i s kastrůlkem, když nemám čas na vaření a ani to vlastně moc neumím. Ale jinak hodně přemýšlím nad tím, co jím, co jí syn.  Dcery už s námi nebydlí, tak u nich už to tolik neřeším, ale myslím, že i ony se dobře stravují.

Tvoje strava je Tvůj osud... 
Velmi výstižné a pravdivé. Když se člověk opravdu začne trochu víc zabývat tím, co jí, zjistí, že celý jeho život se od toho pak dál odvíjí. Strava má vliv nejen na to, jak se cítíme fyzicky, ale také psychicky. I já jsem se postupem let dopracovala k tomu, že o tom hodně přemýšlím a více se zaměřuji na zdravou stravu. Mimochodem práci pana doktora Jonáše i jeho knihy znám, ale tuhle knihu ještě nemám, určitě si ji pořídím.

V jednom rozhovoru jste uvedla, že tím, že jste malá, tak je vlastně každé kilo vidět víc. Ale mně přijde, že jste nad věcí. Že to řeší spíš jen bulvár.  
Přesně tak, ten to řeší nejvíc. Neustále se zabývá tím, jestli Basiková zhubla nebo přibrala, a kolik, jako kdyby to bylo u mě to nejdůležitější. Vždyť já jsem přece zpěvačka, prezentuji se zpěvem, koncerty, divadlem. O tom se nepíše.



Nejen potravou je člověk živ, důležitá je i duševní strava. Jaká je ta vaše? Jak například odpočíváte, relaxujete?
Četbou dobré knihy. Bez knih si svůj život vůbec nedokážu představit. Četba je pro člověka velkým obohacením, podporuje jeho fantazii, je to úžasný relax a přitom je to aktivní odpočinek. Knížky si kupuji hodně, tolik, že bohužel ani nemá čas je všechny číst, ale kniha na vás počká, ta nikam neuteče.

Pokud člověk čte knihy, projeví se to u něj i ve způsobu jeho komunikace a vyjadřování.
Samozřejmě. Proto jsem ráda, že i obě mé dcery odmalička rády čtou. A také Theo má moc rád knížky. Právě teď v souvislosti s jeho nástupem do školy mu říkám: „Počkej, až budeš umět všechna ta písmenka, uvidíš, co je to za úžasnou věc, že si budeš moct sám všechno přečíst, poznáš něco úplně nového, co jsi doposud neznal.“ A on je z toho nadšený a už se na to moc těší.

Jste nejen vášnivá čtenářka, ale prý i vášnivá cestovatelka.
To je pravda. Celý život moc ráda cestuji, a kdybych měla více peněz, nedělala bych nic jiného, než cestovala, protože to je fantastická věc poznávat jiné národy, jiné kultury, jinou mentalitu, historii. Podle mě je cestování jedno z největších obohacení v životě. 

Máte nějaké místo, které máte nejraději? Kde se vám líbilo nejvíc?
Tak určitě Provence ve Francii, Toskánsko v Itálii, to jsou velice půvabná, nám Evropanům blízká místa. Z těch exotických se mi moc líbilo na Bali, na Mauriciu, na Borneu, úžasné zážitky.  No a v Čechách nedám dopustit na Litomyšl, kam jezdíme každým rokem, nádherný je také Český Krumlov, a samozřejmě krásně je i na naší chalupě v Jižních Čechách.

Patříte k našim nejlepším zpěvačkám s opravdu výjimečným hlasem. Nikdy jste neměla touhu prosadit se v zahraničí? Vaše tety emigrovaly, měla byste tam i zázemí.
Nenapadlo. Ta konkurence v zahraničí je mega obrovská a navíc, já jsem velký patriot. Nikdy jsem neměla ambice odejít a žít natrvalo někde jinde. V zahraničí jsem samozřejmě zpívala několikrát, hráli jsme na různých rockových festivalech, ale já bych to tu prostě nedokázala opustit. Jednak tu českou mentalitu, ale ani tu českou hudbu.


s fotografem Janem Saudkem

Skalní fanoušci vás mají neodmyslitelně spjatou s úžasnými kapelami Precedens a Stromboli, které často hrávají na různých letních festivalech. Máte ráda koncerty pod širým nebem?
Moc. Například vloni jsme jeli se Stromboli celé léto, a to byly ty velké tropy. My jsme většinou všechny ty festivaly uzavírali, takže jsme hráli jako poslední a kdo jezdí na festivaly, tak mi dá za pravdu, že to bývá atmosféra nejlepší. Byla už noc, tma, přitom velké teplo, a když stojíte na obrovském pódiu a před vámi desítky tisíc lidí, to je nádhera. Jedním z nezapomenutelných zážitků byl třeba festival Colours of Ostrava, neuvěřitelná atmosféra. Letos jsme hráli taky, úžasná byla například Benátská noc, Trutnov nebo Sázavafest. Letní festivaly mají opravdu něco do sebe.

Letním festivalům už odzvonilo, ale i podzim má něco do sebe. Matka příroda bývá v tomto období nejštědřejší. Dává nám plno ovoce, zeleniny. Patříte k ženám, které tyto plody nějak zpracovávají?
Vůbec ne, ještě jsem se k tomu za ty roky nedostala, ale moje dcery jsou v tomto směru velmi šikovné. Zavařují, pečou koláče, různě experimentují, ty tomu přišly na chuť. Já na tu kuchyň prostě moc nejsem, mě to nikdy moc nebavilo a myslím si, že ani na to nemám talent. Jak už jsem řekla, o to víc oceňuji, když to někdo umí.

Na druhou stranu, kdo má talent u plotny, nemá ho třeba zase na jevišti. Jaký program chystáte na podzim?
Tím, že mám doma prvňáčka, dala jsem si podzim volnější a dost pracovních aktivit jsem odmítla. Chci se Theovi maximálně věnovat, chci, aby měl ten nástup dobrý. To jsou totiž životní okamžiky, které se už nikdy nevrátí a nic je nenahradí. Zkoušení muzikálů, premiéra, koncerty, to už jsem zažila x krát, ano, je to fajn, ale už u toho neprožívám takové vzrušení, jako když jde moje dítě prvně do školy.

To samé jste už zažívala s dcerami.
Ano, a už jsem se nemohla dočkat, až to začnu prožívat znovu, až si celé to období zopakuji. První třídu, vysvědčení, školní zážitky, pro mě to i u holčiček bylo jedno z nejúžasnějších a nejzásadnějších období mého života. A teď to prožívám s Theem. První třída je velmi zásadní zlom pro dítě i pro rodiče. Theo chodí do té samé školy, kam chodily dcery a kam jsem chodila i já. Takže je to pro nás důvěrně známé prostředí. Je to jazyková škola ve Vojtěšské ulici, jsou tam noví, výborní učitelé, a i když já jsem před lety do té školy ráda nechodila, věřím, že jemu se tam dnes bude líbit.

Takže vás uvidí víc učitelé než hudební fanoušci?
Ale to ne, i fanoušci se dočkají. Budu mít například spoustu vánočních koncertů, kdy většinou začínám už v adventním čase, jsou to koncerty v kostelech, vždycky s dětským sborem, moc se na to těším.

Také se těšíme. Ještě mi řekněte, jak je to u vás s tím osudem. Vy na něj hodně věříte, ale přece jen i vy si ho dokážete ovlivnit.
Já si myslím, že je to tak půl na půl. Že prostě určité postavení hvězd a to, jak funguje vesmír a planety, že to ovlivňuje všechno. Posouvá to naše životy, naše rozhodování, naše uvažování. Samozřejmě podstatnou částí tomu přispíváme i my sami, vlastním přičiněním, vlastním svědomím, chováním, přemýšlením, ale i tím, jakými se třeba obklopujeme lidmi, jakým způsobem života žijeme. A to už má každý ve vlastní režii.

Vizitka

• Bára Basiková se narodila 17. února 1963 v Praze
• Ve dvanácti letech se zúčastnila s písní Markétka soutěže Zpívá celá rodina soutěže
• V dětství navštěvovala LŠU, po jazykové škole studovala pražskou SŠE
• Veřejně začala vystupovat v roce 1982 se skupinou Precedens, později se z Precedens stala její doprovodná kapela Basic Beat
• V roce 1986 začala souběžně vystupovat i se Stromboli
• V roce 1994 ztvárnila roli Máří Magdalény v rockové opeře Jesus Christ Superstar
• Následovaly další muzikály: Rusalka, Johanka z Arku, Kleoptara, Obraz Doriana Graye ad.
• V Národním divadle vystupovala v baletním představení Lucrezia Borgia v dvojroli: baletka – zpěvačka.
• V roce 2003 dočasně opustila koncertní pódia a na dva roky se stáhla do soukromí.
• Roku 2005 ohlásila návrat do kapely Precedens
• Je jednou z nejžádanějších zpěvaček, vystupuje na řadě koncertů a hudebních akcí
• Byla třikrát vdaná. S prvním manželem Petrem Basikou (rodné příjmení Jícha) má dvě dcery, dvojčata Annu a Marii (1992)
• Podruhé se vdala (1998) za architekta Jaromíra Pizingera, manželství se rozpadlo.
• V roce 2008 se třetím manželem zpěvačky stal Petr Polák, se kterým má syna Theodora (2009)

autor: Saša Stušková
foto: Lenka Hatašová a archiv Báry Basikové