Herec a podnikatel spoluvlastní kavárnu a restauraci Nahoře a dole. Nají se v ní i vegani.
Jako herce vás zná spousta lidí, ve spojitosti s kavárnou spíš jen ti pražští. Co vás vedlo k tomu si ji otevřít?
Jako herec jsem kdysi dostal příležitost pracovat v pražském Café-Baru Duende a tam jsem zjistil, že mě to moc baví. A možná sehrály roli i geny, protože můj táta se pohybuje v pohostinství už od patnácti let, do toho obě moje tety byly kuchařky, prostě jsem se v tom prostředí pohyboval odmalička. Když jsem tedy zrovna netočil, nevěděl jsem co dělat, šel jsem za bar. Pracoval jsem v baru Krásný ztráty, potom v Růžové čajovně a jednou jsem si řekl, že další podnik, ve kterém chci být za barem, by už mohl být můj.
chci být za barem, který už by mohl být můj...
To si řeklo víc lidí, ale jak rychle začali, tak také skončili. Obzvlášť herci…
To bych ani neřekl. Jsou u nás herci i zpěváci, kteří jsou nějakým způsobem majiteli gastra a funguje jim to, akorát se třeba neví, že ta hospoda je jejich. A ti, kterým se to nepodařilo, tak buď neměli vůbec žádné zkušenosti, nebo si nenechali poradit. Když člověk propije a projí dvacet let po restauracích, ještě to neznamená, že tomu rozumí. Já se taky nevyznám úplně ve všem, ale jsou kolem mě lidé, kteří mi poradí, a hlavně máme ty úkoly rozdělené.
Vaše restaurace a kavárna Nahoře a Dole je specifická tím, že je jak pro masožravce, tak pro vegetariány a vegany. To jsou ty rozdělené úkoly?
Svým způsobem ano. Můj společník Honza Lacina je všežravec, já jsem vegetarián a moje přítelkyně Natálka je veganka. Chtěli jsme vytvořit místo, kde by se tohle všechno potkalo, a to se nám po nějakém čase bojů povedlo. V současné době tak naše kuchyně připravuje čtyři stálá jídla nahoru do kavárny a dole máme veganský cafe bar, kde si kromě veganské kávy můžete dát třeba vega burger ze seitanem, chilli a rajčátky a k tomu celerové hranolky s naší domácí sojanézou. Pak jsme taky vymysleli stir-fry tofu, to jsou japonské nudle, do nichž přidáváme zázvor, česnek a koriandr. Kromě toho, že to má výraznou chuť, je to i velmi zdravé. Veganská strava je pestrá, máme spoustu zajímavých receptů.
Neuvažujete vydat je knižně?
Přiznám se, že mě to napadlo. Chybí mi tady totiž nějaká dobrá veganská kuchařka, která by vycházela z toho, co vegan nakoupí, kde to nakoupí, co z toho doma uvaří, a také aby to bylo cenově přijatelné.
To je dobrá připomínka, protože přejít k vegetariánské či veganské stravě může být i finančně nákladné. Stačí se podívat na ceny v prodejnách s bioprodukty…
Ano, to je věc, která mě hrozně štve. Mě osobně třeba baví chuť párku, chuť toho koření v něm, ale proč jsou vegetariánské párky čtyřikrát dražší než ty normální? Přitom v nich není žádné maso.
Co se proti tomu dá dělat?
Myslím si, že kdyby se víc rozšířil sortiment toho zboží, bylo by víc obchodů s biopotravinami, byla by i větší konkurence a ceny by šly dolů. Takhle to funguje třeba v Holandsku, kde je bioproduktů mnohem víc. Na druhou stranu, já dokážu uvařit veganský oběd pro čtyři lidi za stovku a za sto padesát udělám sójový guláš pro deset lidí. Pak jsou samozřejmě jídla, která jsou náročná na peníze, hlavně kešu oříšky a ořechy vůbec. Ty by měl vegan jíst, protože jsou pro něj důležité, ale když to porovnáte s cenou dobré kotlety, vyjde to nastejno.
Když někde třeba takovou pečenou kotletu ucítíte, už to s vámi nic nedělá? Nedostanete chuť na maso?
Ne. Hodně často se stane to, že se mně i přítelkyni udělá špatně od žaludku. To maso vám vlastně začne postupem času smrdět, jako kdyby se vedle vás pálil člověk. Když se třeba někde v centru města nebo před restaurací rožní prase, mně ten pohled na to přijde neetický. A nejenže mi to hodně smrdí. Když se podívám na lidi kolem, kteří se tím cpou, pak jsou obézní, mají dnu a různé jiné problémy, musí chodit k doktorům, uvědomím si, že na to ve finále doplácíme všichni. Je to časovaná bomba.
Co máte přesně na mysli?
Je spousta věcí, o kterých se nemluví. Tahle planeta pomalu ztrácí kapacitu nás všechny uživit. Třeba kolik musíme živit zvířat! A krmíme je tím, co můžeme jíst sami. Pěstujeme zvířata pro naše žaludky, ten byznys je obrovský.
Maso obsahuje bílkoviny, čím je nahrazujete?
Bílkoviny máte třeba v květáku, ale i v jakékoliv jiné zelenině je jich víc než v mase. Vegani třeba zápasí s vitaminem B12, který si dokupují, anebo to někteří už ani neřeší. Zatím je zjištěno, že je to jediný vitamin, který není nikde jinde než v mase. Ale když si vezmete jiné kultury, které jsou po generace vegani, mají všechno okolo, jsou zdraví a spokojení, proč bychom tak nemohli žít taky? Ti, kteří tvrdí, že vegani jedí špatně a škodí svému zdraví, tak vůbec nevědí, o čem mluví. Není to pravda.
Vaše přítelkyně je veganka, vy jste vegetarián. Jak dlouho a proč? Z toho etického důvodu nebo ze zdravotního?
K vegetariánské stravě jsem přešel zhruba před pěti lety, i když jsem o tom přemýšlel už dřív. Nechci jít maso, protože jsou to zvířata a já mám zvířata rád. Když jsem se pak zamiloval do Natálie, která tenkrát byla vegetariánka, teď je veganka, tak jsem to přijal. Ale je to každého cesta a já jsem se po ní vydal.
Říkáte před pěti lety. Předtím jste tedy maso jedl. Jak se s tím přechodem vaše tělo vyrovnalo? Neměl jste nějaké problémy? Nepociťoval jste třeba únavu nebo bolesti hlavy?
Ne, vůbec nic. Já jsem vlastně už jako malý maso moc nevyhledával. Navíc tím, že jsem musel vždycky ve školce a ve škole všechno dojídat, znechutil jsem si vepřové i hovězí. Taky jsem míval problémy s věcmi ze zabíjačky. Smrdělo mi to. Když už jsem se pak mohl stravovat podle svého, jedl jsem jen drůbež, ryby, tu a tam jsem šel na nějaký steak, z uzených potravin jsem měl rád pršut. Postupně jsem zjistil, že když už jsem rybu neměl delší dobu, tak mi vlastně vůbec nechybí. A taky zvítězila láska k mojí přítelkyni. Dobře si pamatuju na první den, kdy jsem se rozhodl, že nebudu jíst maso. Měl jsem zrovna před sebou na talíři pršut, ale stálo mě to jen tak hodinu a půl odolávání. V tu chvíli mi přece nešlo o život, ale o chuť. A to je to nejmenší, co jsem mohl položit na oltář, který je už tak dost plný svíček.
Normal
0
21
false
false
false
CS
X-NONE
X-NONE
Pijete mléko, jíte mléčné výrobky?
Samotné mléko nepiju, ale ještě jím sýry a výrobky, ve kterých je mléko obsaženo. Když se potřebuju rychle něčeho najíst, tak si koupím sýr s pečivem. Jednou za čas si dám kozí sýr a mám taky moc rád smažák.
Klasický smažák?
Ano, klasický smažák. Vyrostl jsem na něm. Vím, že je to hrozné, eidam má úplně jinou chuť než míval, ale já ho mám rád. Samozřejmě každý den si ho nedávám. A výborné je taky použít rostlinný sýr jako smažák, dá se dobře obalit. Skoro všude, v každé potravině, i tam, kde to není potřeba, prostě mléko najdete. Všude jsou sýry, všude je mléko, je divné, proč si dokupujeme kalcium v lékárnách.
Myslíte, že maso, mléko nebo vajíčka člověk k životu nepotřebuje?
Nepotřebuje. Jak všežravec, tak vegetarián nebo vegan se můžou stravovat špatně, ale dnes už se naštěstí nestane to, co se třeba stalo před lety jedné mojí vzdálené příbuzné, když přešla na mikro a makro stravu. Byla osmdesátá léta, ona byla tehdy v republice jedna z mála, a protože neměla ty správné informace, málem zemřela na podvýživu. Dnes to ale všude na serverech fičí a funguje, vegani si dokážou velice rychle předat informace, a vlastně jakýkoliv kreativní kuchař dokáže uvařit bez sýru i bez masa. Tyto dvě složky jsou jen zlomek toho, co všechno vegani i vegetariáni jedí. Je přece tolik druhů zeleniny, je více druhů brambor, rýže, ale i potravin, které jsou už dávno zapomenuté. Ty, které jedli naši předci a my se k nim postupně vracíme.
Už delší dobu dáváme dohromady naši zahradu a ovoce i zeleninu určitě pěstovat chceme. Ne, že bychom se z toho pak dokázali po celý rok uživit, ale myslím, že vztah k půdě máme, a ten je velmi důležitý. Jinak farmářské trhy většinou nestíháme, protože jsou převážně o víkendech, končí ve dvě odpoledne, a my dlouho spíme. Žijeme úplně normálně, chaoticky, chodíme nakupovat do supermarketů, a když má někdo z našich blízkých něco domácího, tak si to od nich rádi vezmeme. Nebo když si vypěstujeme vlastní rajčata, tak to je opravdu zážitek.
Když natáčíte film nebo seriál, jakou stravu máte na cateringu? Je tam možnost výběru?
Když jsem na natáčení delší dobu, tak se s cateringem nějak dohodnu, většinou ale už všude vegetariánské jídlo k výběru je. I když většinou sladké, a to já moc nemusím. Tak to řeším zase houskou se sýrem. Večer se pak najím doma. A když točím delší dobu mimo, dám si to někdy i do smlouvy. Ale já nejsem náročný jedlík.
Kdybyste kvůli nějaké výjimečné roli musel přibrat dejme tomu 20 kilo, šel byste do toho?
Tohle jsem nikdy nepochopil, proč to ti herci dělají. Asi ne, asi by museli vybrat někoho jiného. Určitě existují výjimečné role, kde je to potřeba, ale nevím, spíš ne. Nepřijde mi to normální. Je to velký hazard se zdravím.
Václav Jiráček ve slavné roli Jánošíka
Vám chodí výjimečné role i bez takových požadavků. Prozradíte ještě, v čem se na vás můžeme těšit?
Možná budu hrát v jednom seriálu ještě většího hajzla, než jsem hrál v Reportérce, na to bych se hodně těšil. Pak bych se měl objevit v chystaném filmu z období druhé světové války, který ale točí Španělé, tak nevím, jestli bude v české distribuci. A pak mám také na stole scénář od Vladimíra Körnera, pro změnu z období první světové války, z toho mám velkou radost. A ještě bych měl dělat s Robertem Sedláčkem Bohému, kde mi nabídli roli režiséra Jiřího Weisse.
Je něco, co byste chtěl na sobě změnit, nebo jste se sebou takhle spokojený?
Já jsem se sebou věčně nespokojený, tak možná to bych chtěl změnit.
Vizitka:
• Václav Jiráček se narodil 28. září 1978 v Praze.
• Vystudoval obchodní akademii, poté vykonával civilní službu v divadle ABC.
• V roce 2001 ho přijali na pražskou DAMU, kterou dokončil v roce 2009.
• Ještě během studií dostal hlavní roli ve filmu Jánošík.
• Na svém kontě má řadu filmů, například Hodinu nevíš, Hlídač č. 47, Krev zmizelého, Lidice, Mamas & Papas nebo Jan Hus.
• Zahrál si také v seriálech Sanitka a Reportérka.
• Je zakládajícím členem divadelního sdružení LETÍ.
• Hostuje v Dejvickém divadle a v Divadle Na zábradlí.
• Je spolumajitelem kavárny a restaurace Nahoře a Dole.
• Pět let žije s přítelkyní, fotografkou Natálií Denkrovou.
text a foto: Saša Stušková