Kromě zpěvu také sportuje, cvičí a pracuje na zahradě. Nebo se věnuje zvířatům. Zkrátka pořád v pohybu.
Před neuvěřitelnými jedenapadesáti lety odstartovala vaše pěvecká kariéra, kdy jste s písničkou Červená řeka v roce 1964 vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty…
Na letošek připadá přímo padesátka, i když loni jsme s oslavami začali. Když jsem natočila Červenou řeku, byla jsem ještě na škole, dokončovala jsem maturitu. Až v roce 1965 jsem nastoupila do divadla Rokoko jako profesionální zpěvačka a herečka.
Padesátka-nepadesátka, stále máte skvělou fyzičku a úsměv ve tváři. Kde berete elán?
Mám ráda lidi, život, práci i přírodu – rostliny i zvířata. To všechno mě nabíjí energií. Pořád jsem v akci, málokdy se stane, že si sednu. To už mě musí manžel prosit, abych vypila kafe, když si ho spolu dáme.
Je na vás vidět, že se umíte postavit k manuální práci – třeba na vaší zahradě v Řitce…
Dělám takřka všechno. Sekám srpem, kosou, přehazuju kompost, občas dokonce střihám stromy, což jsem trošku odkoukala do tatínka, který to dělával. Někdy si ale říkám, že bude asi lepší nechat to na odborníkovi. Zahradu si průběžně udržuju sama, jen na jarní těžší práce a zazimování mám partu zahradníků, kteří mi pomáhají.
Cvičíte? Nebo je lepší právě práce na zahradě?
Práce na zahradě je úplně jiný druh pohybu. Cvičím speciální cviky každé ráno, protože moje tělo potřebuje trošku protáhnout a posílit. Mám svého trenéra, občas chodím i do fitka. Také hodně sportuju. Jezdím na lyže, v létě hraju tenis, a než udělám snídani, každé letní ráno si zaplavu v bazénu. Taky mě baví pádlování. Na Slapech máme hausbót a kajak, takže když ráno sjedu po klidné ranní Vltavě, je to oáza na nervy. Ten nádherný klid mi moc pomáhá, abych si vybalancovala práci doma nebo na jevišti. Všechno se zkrátka snažím vyrovnávat.
Zmínila jste i zvířata…
Vždycky jsem je měla kolem sebe, dělají mi velkou radost. Máme krásnou německou ovčačku Elsu, je to dračice a máme ji moc rádi. Je to takové naše dítě. Chodili jsme s ní i na cvičák, je to krásný pes. Taky máme kočičku, která si běhá po zahradě a žije trochu divoce, přijde ale i za námi, ustele si na gauči, s Elsou se skvěle snášejí.
Co jídlo, hlídáte se v něm?
Snažím se dodržovat správnou životosprávu – mít pestrou stravu, kontrolovat, co jsem jedla pár dní nazpátek, aby to nebylo jednotvárné. Hodně se snažím jíst ryby, ovoce a zeleninu. Mám ráda různá zrníčka, k čemuž mě vedla maminka. Ráno si dávám jogurt se sezamovými i lněnými zrníčky, nasekanými vlašskými oříšky, nakrájeným nebo sušeným ovocem. Vůbec nepiju tvrdý alkohol, mám ráda dobrou vodu bez bublinek, bílé víno, nebo když se to hodí i sklenku červeného. Občas si dám i pivo, protože mám ráda jeho hořkou chuť, může být i nealkoholické.
Dopřejete si tu a tam i něco „tučnějšího“?
Občas si dám meruňkové knedlíky, mám ráda rajskou, kterou ale nemusí můj manžel, který zase miluje svíčkovou. Nehřeším každý den, jen párkrát do roka. On si tu svíčkovou určitě dává častěji…
Ráno brzy vstáváte, a když večer vystupujete, chodíte pozdě spát. Jste skřivan, nebo sova?
Především jsem nikdy nebyla spáč. Mám kamarádky, které dokážou spát třeba až do jedné hodiny, to bych nemohla. I když jdu spát později, stejně se brzy probudím.
Zpěvačka Jitka Zelenková se nechala slyšet, že když jste kdysi byly po flámu, ona vyspávala a vy jste už byla na nohou…
To je právě jedna z těch kamarádek, která umí spát celé dopoledne. Na jednu stranu to obdivuju, na druhou by mi toho dne bylo líto. Čas běží velmi rychle a je škoda ho prospat. Škoda každé hodiny.
V Řitce jste pomohla zabránit skládce, která měla vzniknout přímo vedle golfového hřiště. Stále se na tom místě pasou koně?
Pasou, občas se tam jdu podívat. Vyrůstala jsem v kraji koní – ve Slatiňanech u Chrudimi, kde je nádherný zámecký hřebčín. Jsem proto ráda, že jsou koně i v Řitce. Tam, kde se nyní pasou, měla být opravdu ohromná skládka. Udělali jsme tehdy hurá akci, sebrali jsme přes šest stovek podpisů pod petici. Docílili jsme toho, že se od záměru upustilo. To ale není vše. Když jsem se do Řitky nastěhovala, zlikvidovala jsem ještě další skládku.
Povídejte…
Nyní už je to všechno zastavěné, ale bývala tady krásná cesta, kam chodila zvěř, pole šly až k lesu. Lidi si z toho udělali smetiště, odhazovali tam televizní obrazovky, drátěnky z postele, láhve. Pustila jsem se do toho nepořádku, celé jsem to vyčistila, kilometr to byl určitě. Pak jsem poprosila jednoho pána, který měl kárku, a vše jsme odvozili. Snažila jsem se přesvědčit lidi, že se s tím dá něco dělat, byla jsem takový místní policajt. Aby ne. Všude byly modré pytle. Když chataři opouštěli chaty, tak místo, aby smetí naházeli do popelnice, nechávali ho všude, kde se dalo. Je fakt, že tenkrát ještě nebyly barevné kontejnery, ale stejně…
Podařilo se vám také zachránit staré lípy, o které se nikdo nestaral, že?
K lipám jsem natloukla kůly a dala na ně červené mašle, lipová alej ožila. Od té doby tam došlo k výstavbě nových domů, lípy jsou zachráněné, i když se o ně stále nikdo nestará a zarůstají trním. Naštěstí lípa je strom-nezmar, dovede se prosadit a prodere se vším. Už jsem to nechala být, měli by se o to postarat lidi, kteří mají domy v okolí.
V obci se ale angažujete pořád, že…
Pořád. Nedávno jsme měli problém znečištění studen, proto jsme čistili i naši studnu. Zrovna v naší oblasti se ve všech studnách našly vysoké hodnoty hnilobných bakterií. S panem starostou jsme se do toho všichni vložili, pomohlo i životní prostředí z nedalekých Černošic, aby se zjistil zdroj znečištění. Když jsem o tom nevěděla, vodu jsem pila a nic se mi nestalo. Paní v laboratoři mi říkala, že mám sakra dobré útroby.
Letos si zahrajete chůvu v Shakespearově klasice Romeo a Julie. V září představení uvede pražské Fórum Karlín. Jak jste se s rolí sžila?
Ještě jsem ani nezačala zkoušet, ale vím, že je to velmi hezká role, jedna z hlavních, předloha je podle francouzského zpracování, celý muzikál režíruje Libor Vaculík. Vzhledem k tématu Shakespeara je to velmi náročná hudba, je ale nádherná. A důležitý je také tanec – moc se těším. Dále se chystá mé účinkování v muzikálu Mamma Mia. Od října přibudou v tomto muzikálu ještě další nové alternace. Původně jsem dostala nabídku jako jedna z prvních, s produkcí jsme se ale tehdy nedomluvili na podmínkách. Měla jsem radost, že po roce mě znovu oslovili a v našich požadavcích nám vyhověli. Těším se, budu hrát Donnu, tedy hlavní roli. Je to pro mě velká výzva. Muzika skupiny ABBA je nedostižná, krásná.
V rámci oslav 70. výročí konce druhé světové války vás čeká podzimní turné s armádním souborem Alexandrovci. Už jste s nimi zpívala. Jaké to je?
Když máte za sebou 160 mužů a začnou burácet, je to neuvěřitelná síla a ohromný zážitek. Všichni jsou naprostí profíci a je to soubor, který existuje úspěšně mnoho let. Jsou žádaní, ve světě mají velkou popularitu, v té které zemi s nimi vždy vystupují ty největší hvězdy. Zpívala s nimi například i Mireille Mathieu. Spolu s Karlem Gottem a některými operními pěvci jsem s nimi jezdila turné Varšava-Kyjev-Moskva-Leningrad-Praha. Je pro mě velká pocta, že mě opět oslovili a bude to dvanáct koncertů v Čechách.
Co budete zpívat?
Jednak píseň Hello Dolly ze stejnojmenného muzikálu, ve kterém jsem hrála hlavní roli na Nové scéně v Bratislavě. Druhá písnička je jednou z nejslavnějších právě z muzikálu Mamma Mia: The Winner Takes It All, česky: A ty se ptáš co já.
V rámci koncertu v brněnském Sonocentru jste zazpívala váš velký hit Sladké mámení se třemi slokami. Tedy včetně „rajských uliček“, které známe z filmu S tebou mě baví svět…
Ano. Filmovou verzi se nám podařilo sehnat i díky synovi Václava Zahradníka Jakubovi. Je to sloka, která byla od té písně oddělena, připojili jsme ji k ní. Supraphon vydal k padesáti letům mé profesionální dráhy album Best of the Best, kde jsou na dvou CD písničky chronologicky seřazené přesně tak, jak jsem je kdysi natočila, nepřezpívané, v originál verzi. Chtěli jsme tam ale i nějaké ozvláštnění, proto ty tři sloky. Jako překvapení jsem písničku se třemi slokami zazpívala i na brněnském koncertě, vyšla i na cédéčku Helena (nejen) o lásce.
Předloni jste vydala novinkové album Touhy…
Ano a loni vánoční album Kouzlo Vánoc, které mělo obrovský úspěch, prodalo se neuvěřitelné množství nosičů. Bohužel se vydání moc blížilo k Vánocům, tak letos snad vyjde dřív – v reedici. Opravdu se povedlo. Sama se nechválím, ale je to reakce lidí.
Chystáte letos další album?
Letos nové album nechystám. Musíme lidem nechat nějakou pauzu, aby si to užili. Takže někdy později. Ale mám v plánu hodně koncertů. Čekají mě vystoupení jak v Čechách, tak na Slovensku, oslovila mě i německá televize. Samozřejmě chystám vánoční Lucernu – na 20. prosince. Hosty budou Martin Maxa a Pokondři, lístky už jsou v prodeji.
Na koncertech zpíváte staré i nové písničky. Které lidi více chtějí?
Posluchači si moje nové písničky najdou, znají je. Na koncertech nesmějí chybět novinky ani největší hity. Škoda ale, že rádia novinkám nevěnují takovou péči, jakou by si zasloužily. Jsme z toho smutní. V rádiích tvrdí, že hrají jen osvědčené hity. Jenže, jak se hit může stát hitem? Díky tomu, že ho lidi často slyší…
V jedné ze svých písniček zpíváte: „Za klobouk si dej trápení. Svět je nádhernej, tak pojď žít.“ Umíte to?
Je to potřeba. Aby měl člověk chuť do práce, sílu a energii, nesmí se nechat semlít. Život samozřejmě není jen pozitivní, člověk by ale měl umět najít sílu a vnitřní odhodlání, aby v sobě smutek dlouho nedržel.
.jpg)
Vizitka:
• Helena Vondráčková se narodila 24. června 1947 v Praze, dětství ale prožila ve Slatiňanech.
• Je držitelkou jednoho Zlatého slavíka, mnoha stříbrných a bronzových, získala plno domácích i zahraničních ocenění.
• Vydala nespočet alb doma i v zahraničí.
• Účinkovala ve filmech i v muzikálech.
• Je doposud nejúspěšnější populární zpěvačkou České republiky i bývalého Československa.
• S Karlem Gottem se jí podařilo dvakrát vyprodat proslulou Carnegie Hall v New Yorku, absolvovala turné po celém světě.
• Je vdaná, jejím manželem je Martin Michal, který je zároveň jejím manažerem.
Text: Andrea Cerqueirová
poskytnuté fotografie: Jan Tůma, Lidmila Maltseva, Martin Kubica, Česká mincovna